Rádžastán: indická země, kde zvířata žijí s místními jako rovnocenná stvoření

Lidé a zvířata z indického regionu Bishnoi žijí pospolu skutečně unikátním způsobem, jak dokazují snímky fotografa Alexe Gomilla.

Příroda a kultura, člověk a divočina, vše je zde úzce propojeno. To je také důvod, proč se doposud v této zemi, která svou hustotou lidské populace předčí dokonce Britské ostrovy, zachovalo tolik divočiny a přežilo tolik divokých zvířat. Úcta ke všem formám života je hluboce zakořeněna ve víře, jež je praktikována hinduisty, buddhisty a jainisty. Tato náboženství mají hluboký vliv na každodenní život místních obyvatel a na to, jak zacházejí s ostatními tvory.

Mnoho ze zdejších lidí jsou vegetariáni a většina z nich nezabije zvíře ani pro zábavu nebo sport. Tolerance vůči divoké přírodě je zde obecně vysoká a mnozí farmáři přijímají i fakt, že ztratí malý podíl svých plodin kvůli tomu, že je spásají gazely nebo jeleni. Koncept reinkarnace a zlepšování své karmy tím, že se člověk vyhýbá zlu a dělá dobré skutky, je stále rozšířen, a to zejména na venkově.

Jedním z příkladů je hromadné krmení jeřábů panenských v Rádžastánu, které se děje právě z náboženských důvodů. Nicméně region Bishnoi je i na indická měřítka výjimečný případ. Zdejší náboženství je založeno pouze na princpiu zachování přírody, na soužití zvířat a lidí v dokonalé harmonii a na víře, že každý živý organismus má na Zemi stejná práva.

Místnost s výhledem

Přechod mezi kulturou a přírodou je typickým výjevem Indie. Národní park Ranthambhore v Rádžastánu se pyšní působivými zříceninami, které pomalu pohlcuje okolní vegetace. Zde si tygřice vybrala stinné prostory starobylých ruin pro svůj polední odpočinek.

Přístup k vodě

Opice jsou velmi chytrá stvoření, často žijící poblíž člověka. Dokáží se snadno přizpůsobit mnoha věcem a naučit se používat zdroje, které jsou pro jiná divoká zvířata nepřístupné. Zde se mladý hulman posvátný učí pít vodu z kohoutku s pomocí své matky.

 

Drahé bytosti

Komunita Bishnoi na severozápadě Indie žije náboženským přesvědčením, které má přímý dopad na ochranu přírody. Odmítají zabíjet zvířata a kácet stromy. O divokou přírodu se nestarají jako o zdroj, ale jako vlastního přítele.  Gazela indická, tzv. činkara, je zvíře, které žije s lidmi z regionu Bishnoi ve velice úzkém vztahu. Ženy tradičně berou osiřelá nebo zraněná mláďata a kojí je spolu s vlastními dětmi, než kopytníky vypustí zpátky do přírody.

 

Ptačí peří

Opravdu zajímavý je pohled na jeřáby panenské, kteří sdílejí ve vesnicích místní nádrže s domestikovanými kozami a vodními ptáky.

 

Věčný plamen

Kremace se v Indii nevztahuje pouze na lidi. Tělo mrtvého levharta indického  je oddáno plamenům vně Národního parku Ranthambhore. Zabrání se tak potenciálnímu obchodování s kůží a částmi těla na černém trhu, avšak pro zdejší obyvatele jde především o způsob, jak zvířeti vzdát hold a dovést jedince k reinkarnaci.

 

Čápí návštěva

Kolonii čápovitých ptáků, známých pod jménem nesyt indický, se v indických městech daří takétž.

 

Jsem král hradu

Opice, zejména tito hulmani posvátní, osídlili zříceniny ranthambhorských historických pevností. Ruiny totiž nabízejí bezpečné vyhlídky a úkryty a zvířata tak mají možnost věnovat se společenským aktivitám, jako je vzájemné čištění srsti, aniž by jim hrozilo výrazné nebezpečí.

Fotografie: Alex Gomille, Kaveree Bamzai

Praktická příručka zdarma

Příručka - náhled

Odpovědět

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *