Vědci strávili měsíc strašením pavích oček, aby dokázali, že ryby mají osobnosti

Pět minut ze života pavího očka během hrozného jara 2015:

Plavete si jen tak s přáteli v akváriu. Jste tu už celé dny. Jídlo padá z nebe. Všechno je v pořádku… A pak najednou vás někdo chytí do sítě a hodí do úplně cizího světa, kde jste jen vy sami a sklo. Nejdřív zpanikaříte, ale za chvíli se vám vrátí odvaha a začnete prozkoumávat okolí. Skleněná stěna, skleněná stěna, skleněná stěna, skleněná stěna… Kousek plastu na spodku akvária poskytuje jediný a nedostatečný úkryt. Hmmm…

Cák! Do vody narazí obrovský zobák. Vůbec netušíte, kde se vzala, ale je tu volavka a vy se jen krčíte pod tím kouskem plastu, co byl opodál, a čekáte na smrt… Jenže zobák nikde, tak jdete po minutě a něco vykouknout ven, a to se zase brzy objevuje síť, která vás vrací zpátky do známého okolí. Jídlo a přátele jsou zpět! Otřesná vzpomínka bledne a život se vrací k normálu.

Na tři dny…

Pak se znovu objevuje síť a divné akvárium teroru. Znovu, znovu a znovu, protože jste v laboratoři Toma Houslaye, který chce pochopit samotné jádro vaší bytosti.

Rybka mohla být kteroukoli ze 105 živorodek duhových, kterým před dvěma lety dodával tým Toma  Houslaye pravidelnou dávku strachu ve snaze zjistit, zda mají ryby osobnost.

A ukázalo se, že mají. Určitým způsobem.

Podle studie, již publikoval tým v časopise Functional Ecology, prokázala každá z rybek jedinečnou odezvu na stres – který snášely každé tři dny ve formě kladkostrojem tažené okrasné sochy volavky, pojmenované Grim, nebo se náhle na druhé straně skla objevily dravé cichlidy.

“Některá z pavích oček zaplula rovnou do úkrytu,” říká doktor Houslay, evoluční biolog a hlavní autor studie. “Některá se prostě přestala hýbat v naději, že je predátor neuvidí. A některá zase plavala zběsile nahoru a dolů ve snaze uniknout.”

Vědci nafilmovali a zanalyzovali každou z rybek, která se vyrovnávala s hrůzou v podobě Grima nebo cichlidy, přezdívané Velký Al. Měřením doby, po kterou gupky – jak se také tomuto druhu říká – zůstávaly schované, strnulé, nebo v panice, výzkumníci zjistili, že některé z gupek jsou přirozeně zbabělé a některé zase poměrně odvážné.

A nešlo o náhodu. Každé tři dny po dobu čtyř týdnů ukazovaly v opakovaných testech rybky buď svou zbabělost, nebo odvahu.

“Vidíme vcelku složité strategie, složitější, než jsme si mysleli,” říká Houslay. “Tahle různorodost v chování není jen náhodná, je v tom něco mnohem smysluplnějšího.”

Jinými slovy, všechny ty na první pohled stejné ryby, které vyrostly v té samé laboratoři, si přesto vytvořily jedinečné charakteristické rysy. Možná ne tak složité jako ty lidské, ale každá z ryb je individuální. A to je důležité pro studium evoluce. Vědci už dlouho věděli o povahových rozdílech u mnoha jiných tvorů – od koček po krevetky, ovšem osobnost gupek doposud nebyla dobře prostudována, říká Houslay. Přitom tenhle živočišný druh je právě pro studium evoluce velmi vhodný – jejich společenství dospívá rychle a ve svém rodném Trinidadu čelí nesmírně odlišným environmentálním výzvám v závislosti na tom, jaký typ predátorů žije v jejich konkrétní části toku.

Nyní, když Tom Houslay ví, že gupky mají osobnost bez ohledu na to, kde vyrostly, chce vědět, zda je jejich odvaha či zbabělost předávána geneticky od rodičů. Takže jeho tým nyní vychovává novou generaci zkušebních pavích oček – rozrůstající se rodinu bratrů a sester, kteří budou čelit vlastním stresovým testům.

A co se týká oněch 105 pavích oček, které musely čelit Grimovi a Velkému Alovi, vrátily se všechny do svých domovských akvárií, kde mohou znovu žít šťastný život, prohlásil Tom Housley.

 

Zdroj: washingtonpost.com
Obrázek: pixabay.com

Praktická příručka zdarma

Příručka - náhled

Odpovědět

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *