Zvířecí říše je domovem jednoho pozoruhodného faktu za druhým. Ale pro každé překvapivě pravdivé tvrzení o zvířatech existuje vždy nějaká přehnaná, zavádějící nebo prostě chybná informace. Zde je tedy několik „nejoblíbenějších mýtů“ o zvířatech a pravda o nich.
Mýtus č. 1: Sekrety z bobřího zadku jsou ve vanilkové zmrzlině a dalších pokrmech
Možná už jste slyšeli o kastoreu – výměšku análních žláz bobrů – které se údajně používá v parfémech a různých příchutích. Jenže kastoreum je tak drahé (cca 1.500 Kč za půl kila výměšku, přičemž humánně získané kastoreum z bobra má cenu ještě vyšší), že je nepravděpodobné, aby se sekret objevil v tom, co jíte.
Mýtus č. 2: Kočky a psi jsou barvoslepí
Psi a kočky mají mnohem lepší barevné vidění, než jsme si mysleli. Oba druhy mohou vidět odstíny modré a zelené a také mají více tyčinek – světločivných senzorických buněk v oku – než lidé, takže vidí oproti člověku mnohem lépe i za šera. Tento mýtus pravděpodobně vznikl proto, že spousta druhů vidí barvy jinak než lidé. Červená a růžová může být pro kočky spíše zelenější a fialová zase jako další odstín modré.
Psi mají méně čípků – tedy světločivných buněk umožňujících vidět barvy. I přes tuto skutečnost však vědci odhalili, že psí vidění je jen asi o 1/7 méně živé než to lidské.
Mýtus č. 3: Lidé se vyvinuli ze šimpanzů
DNA šimpanzů a lidí je totožná asi z 98,8%. Nicméně evoluce pracuje na systému progresivních genetických změn, které probíhají v rámci mnoha a mnoha generací. Šimpanzi a lidé sdíleli před 6 až 8 miliony let stejného předka, jenž zatím nebyl odhalen. Moderní šimpanzi se tak vyvinuli do samostatné (i když blízké) větve rodového stromu lidoopů.
Mýtus č. 4: Lumíci páchají hromadné sebevraždy seskokem z útesu
Lumíci nepáchají hromadné sebevraždy. Během jejich migrace či při prozkoumávání neznámého prostředí někdy padají z útesů. Nikdo neví, kdo s tímto mýtem původně přišel, ale na vině bude zřejmě Oscarem oceněný dokument studia Disney z roku 1958 s názvem White Wilderness.
Mýtus č. 5: Netopýři jsou slepí.
Netopýři rozhodně slepí nejsou. A navíc mohou k navigaci v prostoru používat i echolokaci.
Mýtus č. 6: Pštrosi při nebezpečí strkají své hlavy do písku
Ve skutečnosti pštros v ohrožení hlavu v písku nesnese. Vlastně si ji v takové situaci nezakrývá vůbec…
Mýtus č. 7: Lidé mohou od žab chytit bradavice
Ropuchy ani jiné žáby vám bradavice opravdu nezpůsobí. Chytnout je můžete spíše při potřásání si rukou s někým, kdo skutečně bradavice má. Lidský papillomavirus je tím, co bradavice způsobuje a co je zároveň jedinečné jen pro lidi.
Mýtus č. 8: Žralok ucítí ve vodě kapku krve na míle
Tohle je vážně velké přehánění. Čelisti si pro vás neplavou skrz půlku oceánu, pokud krvácíte ve vodě. Žraloci mají podstatně rozvinutou část mozku pro vnímání pachů, konkrétně jim to umožňuje cítit 1 díl krve na 10 miliard dílů vody – a to je přibližně kapka krve na jeden olympijský bazén. Ale oceán je mnohem, mnohem větší a chvíli trvá, než molekuly nějakého pachu doproudí až ke žraloku. Během dnů, kdy jsou podmínky ve vodě velmi příznivé, může žralok cítit svou kořist na vzdálenost několika fotbalových hřišť, ovšem nikoliv mílí.
Mýtus č. 9: Žirafy spí jen 30 minut denně
Aby vyvrátili tento mýtus, sledovali výzkumníci stádo pěti dospělých a tří mladých žiraf 152 dní a počítali všechna jejich zdřímnutí i hluboký spánek. Zvířata zpravidla spala přes noc a zdřímla si odpoledne. Zní vám to povědomě?
Celkově každá žirafa spala asi 4,6 hodin denně.
Mýtus č. 10: Ve vašem jahodovém Starbucks frapučínu jsou brouci
Tohle byla donedávna pravda – ale teď už není. Před dubnem 2012 obsahovala například jahodová frapučíná Starbucks barvivo vyrobené z tisíců tělíček drobného hmyzu s názvem Dactylopius coccus, neboli nopálovec karmínový.
Zemědělci v Jižní a střední Americe si vydělávají sklízením (a drcením) tohoto hmyzu ze skupiny polokřídlých (nejde tedy přímo o brouky). Produkt z nich pokračuje dále do barviva. Jejich těla totiž vytvářejí tmavě červený inkoust, který se používá jako přírodní barvivo nazývané košenila či karmín.
Společnost Starbucks přestala ve svých frapučínech používat karmínové barvivo v roce 2012. Nadále se však používá v tisících dalších potravinářských produktech – od bonbonů až po grapefruitový džus. Nemluvě o kosmetice, jako jsou třeba rtěnky s krásně červeným odstínem.
Mýtus č. 11: Žraloci netrpí na rakovinou
V roce 2013 ohlásili vědci obrovský nádor vyrůstající ze žraloka bílého a další na hlavě žraloka měděného. A to nejsou jediné případy rakoviny u žraloků. Jiní výzkumníci hlásili nádory u desítek dalších druhů těchto paryb.
Fámu, že žraloci nemohou dostat rakovinu, vytvořil údajně I. Williame Lane, aby se mu povedlo prodat žraločí chrupavku jako lék na rakovinu.
Mýtus č. 12: Zlaté rybky si nedokáží zapamatovat nic déle než 1 vteřinu
Ve skutečnosti mají zlaté rybky spoustu vzpomínek a dokáží si věci pamatovat celé měsíce a ne pouze sekundy, jak někteří lidé tvrdí. (A už jste slyšeli, že dokonce tak malé rybky jako paví očka mají vlastní, individuální osobnost?)
Mýtus č. 13: Lidé dostali HIV proto, že měl někdo sex s opicí.
Virus lidské imunodeficience, neboli HIV, téměř jistě nebyl na člověka přenesen tím, že měl někdo kdysi sex s opicí. Na základě genetické podobnosti s SIV, virem opičí imunodeficience, který infikuje šimpanze, se většina odborníků domnívá, že virus jednoduše přeskočil na člověka prostřednictvím primátů ulovených kvůli potravy. Tato interakce mohla vést k mezikrevnímu kontaktu, například skrz otevřenou ranku na kůži lovce, čímž došlo k přenosu viru a jeho tichému infikování lidí.
Mýtus č. 14: Pokud žralok přestane plavat, udusí se a zemře
Jistě jste už slyšeli, že žraloci mohou dýchat jen tehdy, pokud tlačí plaváním vodu přes žábry. To sice platí pro mnoho žraloků, ale stejně tak spousta dalších – jako třeba žralok vouskatý, který přebývá na dně – dokáže pumpovat přes žábry vodu i bez plavání.
Žádný žralok nemá plynový měchýř, takže pokud přestane plavat, prostě se začne potápět ke dnu. Naštěstí tělo žraloka je nestlačitelné, takže rychlé poklesy nebo výstupy ve vodě mu problémy nezpůsobí.
Mýtus č. 15: Krávě se vytváří mléko proto, že se pase trávou
Kráva, stejně jako kterýkoli jiný savec, potřebuje být k tvorbě mléka nejdříve oplodněna a porodit mládě, pro něhož je mléko určené. A stejně jako u ostatních savců se i krávě po určité době mléko přestane tvořit a aby jej zase dojnice produkovala, musí být znovu oplodněna. Bohužel samotné pojídání trávy prostě bez oplození vážně nefunguje. A přesně na tomhle je založen i mléčný průmysl. Kráva je inseminována, porodí tele a to je jí odebráno, protože by jinak upíjelo mléko lidem. Tento koloběh se opakuje zhruba 5 až 10 let a jakmile kráva už netvoří dost mléka, jde na jatka. A když už jsme to nakousli – co že se děje pak s telaty? Naprostá většina býčků jde na telecí a kravičky se zapojují dál do mléčného cyklu.
