Nová studie odhaluje, že hraboš prériový Microtus ochrogaster (Wagner, 1842) dokáže utěšit svého milovaného druha, pokud je něčím vystresován. A vypadá to, že hlavním mechanismem je slavný hormon lásky „oxytocin“. Schopnost útěchy byla doposud doložena pouze u několika velice společenských a vnímavých živočišných druhů, jako jsou sloni, delfíni a psi.
Hraboši prérioví jsou mimořádně společenští hlodavci, díky čemuž jsou také středem mnoha studií. To vedlo Jamese Burketta a jeho kolegy, aby prozkoumali empatií motivované chování těchto hlodavců.
Vědci vytvořili experiment, v němž byli od sebe dočasně odděleni blízcí příbuzní a známí jedinci, přičemž jeden z nich byl vystaven slabým šokům. Po opětovném shledání obou zvířat začal nestresovaný jedinec olizovat stresovaného hraboše dříve a taky déle v porovnání s kontrolní situací, kdy byli od sebe oba hlodavci odloučeni, ale ani jeden z nich stresován nebyl.
Měření hladiny hormonů odhalily, že rodinné příslušníky a přátele trýznilo, když nemohli utěšit svého milovaného společníka.
Autoři poukazují na skutečnost, že utěšující chování probíhá pouze mezi příbuznými jedinci a přáteli, avšak ne mezi hraboši, kteří se neznají. To dokazuje, že zkrátka nejde jen o nějakou reakci na trýznivý popud.
Blokování hormonu oxytocinu u těchto hrabošů nezamezilo schopnosti pečovat o sebe, avšak zvířata se přestala opečovávat navzájem.
Tato zjištění poskytují nový pohled na mechanismy empatie a evoluci komplexu chování motivovaného empatií.
Jeden komentář u “Hraboš prériový – hlodavec, který projevuje empatii”