Anna Breytenbach: žena, která mluví se zvířaty I. část

Už čtrnáct let vykonává Anna Breytenbach – rodačka z Jihoafrické republiky – praxi v komunikaci se zvířaty na profesionální úrovni. Díky její schopnosti si ji žádají lidé ze všech koutů světa. Zejména v jižní Africe, Evropě a Americe uplatňuje svou dovednost, a to jak u zvířat domácích, tak i zvířat žijících v divočině. Narodila se v Kapském Městě, kde také získala titul z psychologie, ekonomie a marketingu na University of Cape Town. Po studiích pobývala v Sillicon Valley v Austrálii a v Seattlu v USA, kde žila zcela vytržena od vášně pro přírodu a od dobrovolnictví v různých rehabilitačních a vzdělávacích centrech.

Více o svém životě a o schopnosti komunikace se zvířaty prozradila v rozhovoru pro magazín Africa Freak. Annu zpovídal Michael Theys.

Anna-Elephant-02

Ahoj Anno, předně děkuji, že sis na tento rozhovor udělala čas, velice si toho cením. Mohla bys nám povědět něco málo o svém životě, odkud pocházíš apod.?

Narodila jsem se a vyrostla v Kapském Městě, měla jsem úplně obyčejnou předměstskou výchovu bez nějakého bližšího kontaktu se zvířaty atd. Po střední škole jsem šla studovat psychologii, marketing a ekonomii na Kapské univerzitě a vstoupila tak do korporátního světa, kde jsem se těšila z úspěšné dvanáctileté kariéry v oblasti lidských zdrojů a informačních technologií, jež mě zavedla do Austrálie a USA.

Dnes žiji na pláži a v horách kapského jižního poloostrova, cestuji po jižní Africe, Evropě i Americe, kde vedu semináře.

Jak jsi se prvně dostala ke komunikaci se zvířaty? Jde o něco, co jsi objevila v mladém věku nebo šlo o dar, který k tobě přišel až mnohem později?

Kolem dvaceti let jsem se rozhodla žít svou vášeň pro divoká zvířata (zejména pro velké kočky), začala jsem chovat geparda a s ním jsem dobrovolničila na víkendových akcích týkajících se jejich ochrany. Po přestěhování do Ameriky jsem pole působnosti rozšířila ještě o vlky a další šelmy. Pozorování a úzký kontakt s těmito v podstatě divokými zvířaty ve mně nejspíš otevřelo empatické stránky. Nicméně takzvané duševní zážitky začaly, když jsem se cvičila ve stopování zvířat v rámci Wilderness Awareness School na kraji města Seattle ve Washingtonu.

Kvůli výchově v Africe jsem nevěděla téměř nic o druzích Severní Ameriky, a proto jsem nemohla od pohledu vyhodnotit či vysvětlit stopy, které jsme sledovali. Má mysl prostě neměla nahránu žádnou „databázi hledaných snímků“. Učitelé mi říkali, ať zavřu oči a vyciťuji energii ze stop, načež jsem obdržela krátký mentální obraz nebo jiné znamení smyslů, které ukazovalo, jaké zvíře stopy zanechalo. Nejdřív jsem myslela, že jsem se zbláznila, jenže znovu a znovu se ukazovalo, že jsou tyto „náhlé vhledy“ pravdivé.

Poté jsem zkoumala fenomén mezidruhové komunikace a rozhodla se studovat v této oblasti na Assisi International Animal Institute v USA, kde jsem prováděla případové studie a různé kurzy na pokročilé úrovni.

Před osmi lety jsem se vrátila do Jihoafrické republiky s vášní a zájmem především o divočinu a přírodu afrického kontinentu.

Ve svém úvodním videu (na tvých webových stránkách) tvrdíš, že mezidruhová komunikace má být přirozená dovednost. Mohla bys to rozvést? Dokáže to opravdu každý? Jak bys definovala pojem mezidruhová komunikace?

Termín bych popsala jako přímou komunikaci nebo přenos informací z mysli do mysli. Ačkoliv jde spíše hodně o záležitost srdce než mysli.

Ano, všichni máme schopnost pevně se napojit do samotného mozku. Pro naše předky byly tyto schopnosti součástí každodenního života stejně jako mluvená řeč a jiné formy vyjádření.

Intuice je přirozená; trik je v tom vědět, jak si tento stav navodit záměrně, když ho chceme, aniž bychom museli čekat na spontánní reakci.

Jsem si jist, že v tuto chvíli mnoho lidí (včetně mě 🙂 ) umírá touhou zeptat se na konkrétní otázku: Jak vlastně komunikuješ se zvířaty? / Jaký jazyk k tomu používáš?

Jde o jednoduchou záležitost zklidnění mysli a úmyslu napojit se. Zvířata to zachytí hned a velmi snadno. Pak buď posílám mentální obraz, slovo, větu (ne mluvenou), nebo emoci… Cokoli, co přichází přirozeně. Nevyžaduje to žádnou námahu. Přenos se děje na kvantové úrovni v „univerzálním jazyce prosté energie“.

Jak ti naši zvířecí přátelé odpovídají? Jak přijímáš a luštíš to, co ti chtějí říct oni?

Zvířata ukazují své pravdy prostě energeticky a příchozí zprávy na mé straně (v jejich čisté kvantové formě) jsou sestaveny z nevědomého/intuitivního vnímání do mé vědomé mysli – v tomto místě můj mozek získá mentální obraz, slovo, pocit nebo emoci. To je první vrstva tlumočení a některé z příchozích zpráv se mohou „ztratit v překladu“.

Je možné zvířata řídit bez použití skutečných slov/gest? Znamená to, že jim můžeme říct, aby vykonala nějaký úkol a mohou či budou odpovídat na naše žádosti?

Ano, podle postupu výše popsaného se jich můžeme zeptat nebo jim věc navrhnout. Nicméně vždy mají svou volbu a jako vnímající, sebeuvědomělá stvoření mohou souhlasit, nebo taky ne.

Rozhovor v původním jazyce se nachází zde.

POKRAČOVÁNÍ ROZHOVORU V ČEŠTINĚ JE ZDE.

Anna se stala známou v očích veřejnosti zejména díky krátkému snímku o levhartu Diablovi, který se stal Spiritem. Video si brzy po vypuštění našlo cestu k monitorům mnoha lidí, kteří nyní tvoří dva tábory: jedni Anně věří, druzí vše berou jako hezký, ale zcela vymyšlený a dobře sehraný příběh. Nuže, posoudit můžete sami, ve videu lze spustit slovenské titulky.

2 komentáře u „Anna Breytenbach: žena, která mluví se zvířaty I. část“

  1. Ano, znám tuto komunikaci se zvířaty, ženě, která mě vůbec nezná, sdělil můj kocourek věci, které se od nikoho nemohla dozvědět… atd.

Napsat komentář: Ondřejka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *