Anna Pippus je právnička z Vancouveru a zároveň ředitelka advokátní společnosti Animal Justice specializující se na hospodářská zvířata.
Návštěvníci festivalu se společně scházejí a oslavují letní slunovrat nad grilovaným masem. V podstatě by toto mohla být scéna z kteréhokoli místa na světě, ale to, proč titulky médií plní právě Yulin, je to, že grilováni budou psi.
Každoroční festival Yulin bývá kritizován širokou veřejností, zejména tou západní, pro niž není obvyklé jíst psy. Obrázky a snímky špinavých psů v přeplněných klecích a jejich brutální porážení obíhají internetem, přičemž mezi lidmi zanechávají brázdu pobouření a zavržení. A je to tak správně: vyobrazovaná krutost je děsivá.
Je snadné kritizovat to, co dělají druzí, na čem se nepodílíme, a na místě, na kterém ani většina z nás nikdy nebyla. Těžší už je ale ten nepříjemný pohled do našich zahrad na naše vlastní grilování.
V Kanadě je běžná praxe, že jsou slepice a prasata držena v přeplněných kotcích, kde se sotva mohou pohnout – a to ne na pouhých pár dní, nýbrž po celý jejich život. Když pohlédneme na obrázek klece, která je naplněna kočkami či psy, okamžitě rozpoznáme jejich strach a stres. Žijeme s těmito zvířaty a víme, že je pro ně – stejně jako by bylo pro nás – děsivé a enormně stresující být namačkán tělo na tělo s mnoha dalšími cizími jedinci.
Tohle je krutá pravda pro některé masojedlíky ze západu. Zvířata, která nazýváme jídlem, nejsou vůbec jiná než psi a neliší se od nich ani ve schopnosti emocionálně a fyzicky trpět.
Kritici festivalu Yulin poukazují na fakt, že někteří psi jsou vařeni a stahováni z kůže zaživa. To je barbarské a neobhajitelné.
Stejně tak barbarské a neobhajitelné jsou ty desítky tisíce kuřat a prasat, která jsou každoročně v Kanadě uvařena k smrti, nejsou-li správně omráčena a poražena, jak uvádějí naše zprávy federální vlády, týkající se vyšetření krátce před smrtí zvířat. Zaměstnanci nahlašují, že příliš mnoho krav je staženo z kůže zaživa na rychle se pohybujících porážkových linkách.
Někteří v Yulinu věří, že adrenalin dělá maso chutnějším a zároveň chrání zvíře před bolestí a strachem způsobeného před smrtí. V Kanadě adrenalin v mase neoceňujeme, jenže k tomu dochází tak často, že masný průmysl má pro takový produkt vlastní termíny – bledé, měkké, vodnaté – nebo také „PSE maso“.
Jinými slovy, prasata, kuřata a krávy mohou být při porážení tak stresovány, až se tento stav zásadně odrazí na výsledném mase. A stává se to tak často, že má jev i svou vlastní zkratku.
Je jisté, že existuje morální problém mezi vědomě a náhodně způsobeným stresem. Pojďme si trochu popovídat o foie gras: kachnám a husám je záměrně způsobováno těžké a bolestivé onemocnění jater, aby se tak vytvořil luxusní potravinářský produkt. Jde o proces tak jednoznačně nehumánní, že byl zakázán v zemích od Austrálie po Indii, od Indie až po Velkou Británii, zato my Kanaďané horlivě bráníme naše kulturní právo konzumovat foie gras.
Někteří lidé ze západu nadměrně vystavují své znechucení nad tím, že radostný duch festivalu Yulin je ve znepokojivém rozporu s pochmurným a smutným masakrem. Ptáme se, jak mohou oslavovat tuto smrt?
Ptáme se na to, zatímco se scházíme s rodinami a s dětmi na vládou sponzorovaných gril festivalech po celé zemi. Stejně jako u Yulinu, i zde je nedílnou součástí smrt a utrpení, i když není vidět…
Některá zvířata v celách smrti Yulinu na sobě mají obojky, což vede k závěru, že kdysi to byli také mazlíčci. Ta zvířata jsou vystrašená, zneužívaná a brzy přijdou o své životy.
Máme právo být zděšeni zbytečným týráním v Yulinu. Avšak bychom měli uznat, že je jednodušší kritizovat ostatní než pohlédnout do našich všedních zrcadel.
Zdroj: TheGlobeAndMail.com