Tímto článkem bych ráda navázala na starý seriál o studiu bakalářského oboru Ochrana zvířat a welfare, protože od doby, co jsem napsala poslední díl, jsem stihla odstátnicovat a ještě pokračovat dál na magistra. Takže si myslím, že by si tato série zasloužila alespoň nějaké shrnutí.
Stály ty tři roky za to?
Kdybyste se mě zeptali, zdali bych šla na OZW znova, pokud bych mohla změnit minulost, má odpověď by byla jasná: ano! Měla jsem tehdy na výběr buď pokračovat na magisterské evoluční ekologii, nebo si dát kolečko dalšího, nového bakaláře. A dodnes jsem za svou volbu ráda, protože mi tohle studium v mnohém otevřelo oči, naučilo mě, že nic není černobílé, že nejde věci, lidi ani jejich činy rozdělovat na jen dobré a jen špatné (všechno má vlastně spíš šedou barvu :-)) a jako bonus jsem mohla nahlédnout do různých chovů zvířat, dělat praxi v zoo a na statku a dostat se ke zvířatům, i těm nevšedním, opravdu blízko. Jo, a taky se samozřejmě něco naučit. 😛 Prostě ty tři roky mě posunuly o dost dál, než kdybych zůstala na stejném místě a dělala pořád to samé.
Video: Běžný den v areálu VFU – když běžíte na přednášku, nejdříve na vás z parku vybafne smečka psů, poté probíháte kolem mladé doktorky z ambulance, která zrovna venčí káně, jež jí v poklidu sedí na lokti, v zatáčce narazíte na kobylu s hříbětem, které vzaly studentky na procházku, a když už se konečně blížíte ke správné budově, začne na vás bečet stádo oveček pasoucí se kousek od auly. 😀
Jaké strasti studium doprovázejí?
Jako welférista na VFU se občas setkáte s tím, že nad vámi lidé z jiných oborů nebo i učitelé budou více či méně viditelně ohrnovat nos, nazývat vás oborem pro mateřskou školku a vysmívat se náročnosti studia, která – přiznejme si narovinu – v některých předmětech není zas tak velká (ale na takové předměty stejně narazíte na jakémkoli oboru). Každopádně v měřítku veterinářů je každý jiný obor hračka a na rozdíl od welfare je zaměřen hlavně na léčení a znalost zvířecích těl do nejmenšího detailu, takže je zcestné se vůbec pokoušet tyhle obory nějak srovnávat (každopádně pokud narazíte na jedovatého budoucího veta, můžete ho vzít např. na welfare koček, kde se látka probírá z prezentací pro veterináře, nebo poukázat na studijní plán, v němž jsou i předměty jako základy vet. péče, anatomie či fyziologie – tyhle dva jsme my měli ještě smrsklé do jediného předmětu). OZW se může lidem studovat lehce proto, že je jako dělaný pro milovníky zvířat a ti se snadno učí o těchto tvorech, o jejich etologii, o způsobech chovu nebo některých základních ošetřeních. Plus si k tomu dáte nějaké ty laboratoře a legislativu a ve výsledku získáváte opravdu hodnotné a komplexní znalosti z oblasti ochrany zvířat a welfare.
Za sebe můžu říct, že ze znalostí pod bodem mrazu mi ty tři roky daly mnoho a vyšvihly mě ve vědomostech o zvířatech do výšin. Samozřejmě se mám stále co učit a je toho mnoho, co nevím, ale kvalita a množství získaných znalostí byly pro mě opravdu zásadní a značné. Možná je to i tím, že nejsem pejskař, kočkař, koňák ani králíkář a nepokračuju ze střední veteriny, takže spousta toho pro mne byla nového, a tudíž někteří mí spolužáci by určitě zase řekli o oboru něco jiného. Každopádně pro mě je to jedna z nejcennějších zkušeností, za kterou jsem moc ráda a šla bych do toho pokaždé znova.
Fotografie: Při exkurzi po brněnské ZOO jsme mohli zpříjemnit část dne i zdejším tapírům. Sameček si drbání a pozornost vyloženě užíval.
Příští díl bude předposlední bakalářský a postupně shrnu informace o zbývajících předmětech a dojmy ze státnic. Pokud by vás cokoli zajímalo, můžete se ptát v komentářích nebo psát na auri.zivagaia@gmail.com či zivagaia@email.cz.
Dobrý den, mě by hlavně zajímaly možnosti uplatnění po vystudování tohoto oboru.
Ahoj!:)
Mne by zajimalo, jestli mas zkusenosti se spoluzaky, kteri tenhle obor studovali dalkove (nebo alespon castecne dalkove). Je to podle tebe vubec mozne?