Tak tomuhle se říká jamka zahraná na první úder! Čmeláci se naučili dotlačit míček do důlku, aby tak získali odměnu. Spousta předchozích studií prokázala, že zástupci čeledi včelovitých nejsou jen nějaké bzučící živé stroje. Naopak. Tito tvorové dokázali obvykle vyvinout strategie poněkud podobné jejich potravnímu chování.
Například včely se dokázaly naučit tahat za provázek s cílem dosáhnout na umělou květinu obsahující cukerný roztok. V přírodě se totiž někdy musejí natáhnout pro část květu, aby se dostaly k nektaru, tudíž jim toto chování není cizí. Takže přestože se tyto úkoly mohou zdát složité, neukazují ve skutečnosti na hlubší úroveň učení, říká Olli Loukola z Queen Mary University of London, autor zmíněné studie.
Loukola a jeho tým se rozhodli, že další výzvou bude, zda by se včelovití mohli naučit pohybovat s objektem, k němuž nebyla připevněna odměna. Postavili tedy kruhovou plošinu s malým otvorem uprostřed, naplněným cukerným roztokem, do něhož měli čmeláci přesunout míček, aby odměnu dostali. Výzkumníci jim ukázali postup tlačením míče za pomoci plastové makety čmeláka na tyči. Poté vzali tři skupiny po třech čmelácích a trénovali je odlišnými způsoby. Jedna skupina pozorovala dříve vycvičené jedince, jak řeší úkol, další skupině výzkumníci ukazovali řešení tak, že táhli balónek do jamky díky skrytému magnetu a poslední skupině byl ukázán pouze balónek, který už seděl v jamce a obsahoval odměnu.
Čmeláci poté prováděli úkol sami. Nejúspěšnější a nejrychlejší byla skupina, která sledovala ostatní jedince při řešení, na rozdíl od těch, kteří museli na ten správný způsob, jak získat odměnu v míčku, přijít sami. Čmeláci, kterým byl ukázán balónek tažený na magnetu, byli úspěšnější než ti, kterým nebylo ukázáno nic kromě konečného výsledku.
Když byli čmeláci trénováni se třemi míčky umístěnými v různých vzdálenostech od jamky, přičemž dva z nich byly postaveny nejblíže, většina úspěšných čmeláků stále prováděla úkol s balónkem, který byl otvoru nejblíže, což ukázalo, že čmeláci dovedli zevšeobecňovat řešení, aby bylo co nejsnadnější, místo toho, aby kopírovali přesně to, co viděli.
Uspěli také v situaci, kdy jim byl vyměněn žlutý balónek za černý, což dokazuje, že nebyli lákáni konkrétními barvami.
Flexibilní myšlení
„Nejedná se jen o slepé kopírování demonstrujícího jedince; mohou také zlepšit to, co se naučili,“ říká Loukola. Domnívá se, že tato kognitivní flexibilita by mohla pomoci včelovitým k úspěšnému hledání potravy při změně přirozených prostředí. „Tahle schopnost napodobovat ostatní a zlepšovat to, co jedinec vypozoroval, je podle mého vskutku důležitá.“
Loukola si také myslí, že toto chování splňuje kritéria definice používání nástrojů, které bylo doposud sledováno jen u několika mimořádně inteligentních zvířat, jako jsou primáti a vrány.
Eirik Søvik z norské Volda University College souhlasí. Říká, že lidé mají tendenci hledat jednoduchá vysvětlení, když něco provedou zvířata s malými mozky, ale pokud stejnou věc udělá obratlovec, je brána jako složitý jev.
Ve skutečnosti, jak tvrdí Eirik Søvik, může být ve hře stejný mechanismus zjevně složitého chování hmyzu a bezobratlých – a používání nástrojů nemusí vyžadovat tolik schopností mozku, jak jsme si doposud mysleli.
Kognitivní schopnosti včelovitých jsou předmětem zájmu výzkumníků umělé inteligence, z nichž někteří vytvářejí počítačové modely hmyzího mozku, které by nám pomohly naučit se, jak příroda tvoří komplexní složitá chování. Behaviorální studie hmyzu se navíc ukazuje jako způsob, kde je možné udělat hodně i s velmi omezeným hardwarem.
„Soudit inteligenci zvířete podle velikosti mozku je dnes staromódní,“ říká Loukola. „Naše studie dokazuje, že není pravda, že by malé mozky nebyly schopny tohoto druhu kognitivní flexibility.“
Søvik se domnívá, že hlavním limitem při výzkumu kognice hmyzu je lidská kreativita.
„Prostě nejsme příliš dobří v navrhování experimentů, které nám velmi dobře umožňují zkoumat kognici hmyzu,“ říká. „Pravděpodobně je to proto, že je tak obtížné si představit, jak včelovití poznávají svět. A pokud jim budete chtít dát úkoly, ve kterých uspějí, tak to je klíč. Myslím, že v této studii autoři skutečně uspěli při získávání pohledu včelovitých na svět.“
Zdroj studie: Bumblebees show cognitive flexibility by improving on an observed complex behavior
Zdroj obrázku: Lida Loukola