S novým měsícem přichází také nová, nepravidelná série příspěvků na téma Emotivní život hospodářských zvířat. V nejbližší době články z této série naleznete pod vlastní rubrikou v sekci PŘÍRODA.
Antropologové a další vědci museli zabrousit tisíce let zpátky do historie, aby zjistili, kdy poprvé začal člověk chovat takzvaná hospodářská zvířata, která mu byla užitečná v zajišťování obživy, ať už šlo o převážení věcí, práci na poli a v lese, odevzdávání vajec, mléka nebo o získávání masa či kožešiny. Co už však žádní výzkumníci nedokázali určit, byl zvrat, který nastal v mysli lidí při domestikaci těchto zvířat. Kdy přesně se stalo, že jsme druhy vybrané jako užitkové začali považovat za obyčejné bioroboty, jejichž jediným „posláním“ je nakrmit nás, bez ohledu na jejich vlastní potřeby, zatímco jiné druhy – typicky kočky a psi – jsou upřednostňovány a mnoho jejich majitelů je schopno v dnešní době za pohodu a co nejkvalitnější život svých mazlíčků platit neskutečné částky?
Přiznejme si na rovinu, že životy hospodářských zvířat bývají silně podhodnocovány a vzhledem k tomu, kde naprostá většina z nich končí, s nimi nechceme mít společného víc než chutný nedělní oběd. Skutečnost rozšířených intenzivních chovů a jatek si jednoduše nepřiznáváme. Není tohle však jedno velké pokrytectví? Vychováváme na statcích stovky i tisíce zvířat, která leckdy nepoznají hodnoty jako svobodu, venkovní výběh, čerstvou pastvu, přirozené denní světlo a poté si vezmeme veškeré jejich produkty – zahrnující i samotný život zvířete – a to jen proto,
že člověk s živočichy není schopen nějak složitěji komunikovat a považuje je tedy svým způsobem za podřadné, hloupé a jemu poddané.
A přesto někde hluboko v sobě cítíme, že to, co děláme nebo alespoň jak to děláme, není ten správný způsob… Přesně to jsou dle mě důvody, proč před hospodářskými zvířaty zavíráme oči, zakrýváme uši a přikládáme dlaně na ústa jak ty tři moudré opice a nechceme vědět,
že tito tvorové mají bohatý vnitřní život.
Pojďme si tedy těmito články připomenout, že hospodářská zvířata jsou bytosti plné emocí
a rozmanitého duševního života, které si zaslouží mnohem více respektu, než se jim doposud dostává. Připomeňme si, že ten tataráček s topinkou nebo středně propečený steak není hloupá, špinavá, kdekoli se válející věc. To pouze my lidé tuhle představu (nejen) o užitkových zvířatech vytváříme a dál šíříme, protože podmínky, které jim v zajetí poskytujeme, jsou kolikrát nedostačující a vedou poté k obrazu nečistotného tvora. Když dáte zvířeti dostatečný prostor, vždy se o sebe bude starat co nejlépe, protože instinktivně ví, že čistota je mnohem víc než jen „půl zdraví“.
Vraťme se však od této drobné odbočky zpátky a pojďme si ukázat, že flákoty vystavené
v masně za pultem nejsou pouhé jídlo bez historie, ale části jednoho stvoření, které si plně uvědomovalo své strachy a radosti, stvoření, jež bylo zvídavé, jež bylo důvěřivé a které taky mělo maminku.
Tímto článkem prosím o alespoň trochu úcty, uznání a soucitu pro zvířata vyčleněná jako hospodářská. Zkuste si, prosím, na jediný moment uvědomit aspoň minimum vděčnosti za to, co vám tito tvorové dávají. Často totiž dávají to nejcennější, co mají a jen proto, že neovládají počítače, násobilku a jejich řeč nezní jako naše, není důvod je považovat za méněcenné.
Aby bylo dnešní povídání završeno, pojďme se konečně podívat na důkazy toho, že krávy, jimž je první díl věnován, jsou samostatně myslící a uvažující bytosti:
1) Když má kráva žízeň, jednoduše si napumpuje vodu. Odkaz na primární zdroj videa.
2) Dokáže si otevřít vrátka. Odkaz na primární zdroj videa.
3) Krávy jsou zvídavé, což je samo o sobě velký důkaz inteligence a jistého stupně vědomí. Pro spuštění videa je nutné kliknout na odkazy níže, obrázky jsou ilustrační.
Krávy pronásledují autíčko na dálkové ovládání.
Krávy přiláká zvuk pozounu, utíkají si ho poslechnout zblízka.
4) Pro velký úspěch s pumpováním vody ještě další fígl, jak se dostat k vodě: otáčení kohoutkem. Pro spuštění videa je nutné kliknout na odkaz níže.
Kráva dokáže otočit kohoutkem, aby se spustila voda.
