Zdá se, že prozpěvování je způsob, jakým gorily vyjadřují spokojenost s jídlem. A stejně tak dává hlava rodiny najevo, že je čas k jídlu.
Hlasové signály související s potravou byly již zdokumentovány u mnoha druhů zvířat, včetně šimpanzů a bonobo, avšak kromě neoficiálních zpráv ze zoologických zahrad neexistoval donedávna žádný důkaz pro toto chování u goril.
Primatoložka Eva Luef z německého Max Planck Institute se rozhodla zjistit, zdali gorily ve volné přírodě takové zvuky vyluzují. Zaměřila se na pozorování dvou skupin goril nížinných v Republice Kongo.
Výzkumnici se podařilo identifikovat dva různé zvuky, které tito velcí primáti vyluzují během jídla. Jedním z nich bylo broukání – ustálený nízkofrekvenční tón, znějící trochu jako uspokojený povzdech.
Druhý byl zpěv – série krátkých, různě vysokých not, které lehce připomínají stav, kdy si někdo prozpěvuje náhodnou melodii.
„Nezpívají pořád tu samou píseň dokola,“ říká Eva Luef. „Spíše to vypadá, jako by si gorily skládaly své vlastní písně nad jídlem.“
Ali Vella-Irving, která pečuje o gorily v kanadské Toronto Zoo, prozrazuje, že si zdejší primátí skupina běžně při krmení brouká a prozpěvuje. „Každá gorila má svůj vlastní hlas, podle něhož ji můžete i rozeznat,“ tvrdí ošetřovatelka. „A pokud zrovna mají své oblíbené jídlo, zpívají ještě hlasitěji.“
Ačkoli v torontské zoo si při krmení zpívají všechny gorily, podle Evy Luef je to v přírodě pouze dominantní stříbrohřbetý samec, který se takto hlasově projevuje.
Tato skutečnost naznačuje, že vokální vyjadřování může souviset jak s možností signalizace spokojenosti nebo potěšením z jídla, tak s vyjádřením vůdčího samce, který informuje skupinu, že probíhá doba jídla a ještě není čas jít dál. „Je to on, kdo dělá kolektivní rozhodnutí za skupinu,“ říká Eva Luef. „Domníváme se, že tak samec ostatním říká cosi jako Tak jo, teď jíme.“
Zanna Clay, psycholožka z britské university of Birmingham, která studuje komunikaci u bonobů, říká, že je zajímavé, jak potravní hlasy u různých druhů odráží rozdílné sociální struktury lidoopů.
„Myslíme si, že potravní vokální signály jsou silným společenským vyjádřením; je to o koordinaci jídla s ostatními,“ říká psycholožka. „Takže u goril vokalizuje samec, poněvadž si musí udržovat všechny samice ve skupině u sebe.“
V mnohem více proměnlivých societách šimapnzů a bonobů, v nichž si jednotlivci neustále rozhodují sami, s kým a kam chtějí jít, se zapojují do „konverzace při jídle“ všichni jedinci.
Protože existuje tolik variant vokalizace mezi jednotlivci i druhy, poskytují potravní vokální signály dobrý způsob, jak studovat původ jazyka, říká Zanna Clay. „Dává nám to dobrou představu o původu významu zvířecích signálů a rovněž sociálního tlaku, který by mohl řídit flexibilitu, již v jazyku vidíme.“