Pohled z okna v současných dnech asi nikoho příliš nenadchne. Všude převládá šedá a hnědá barva, zem je nasáklá vodou a mrazivé povětří spolu s deštěm nám nedovolují opustit teplo našich obydlí. V takových chvílích hledáme útěchu u rozžhavených radiátorů, ale také u vzpomínek na krásné letní počasí. Jedním z takových příjemných momentů pro mne bylo září loňského roku. Ještě v půlce měsíce – téměř už na podzim – jsme mohli chodit jen v trikách s krátkými rukávy, v kraťasech či sukních. V tuto dobu se mi povedlo zachytit poslední obrovské pučení života před tím, než se objeví první mrazíky a s nimi převezme pomyslnou vladařskou hůl měsíc říjen. Pojďme se společně pokochat hřejivými barvičkami přírody a žasnout nad tím, jak může být jedna rostlinka zlatobýlu doslova panelákem pro nejrůznější druhy hmyzu.
Pro navození té správné atmosféry nejdříve doporučuji pustit si video se zvuky lesa.
Letní vila u starých železničních kolejí – zlatobýl kanadský.
První z obyvatelů je drobné zvířátko spadající do skupiny zvané křísi.
Jen kousek od něj pilně pracují snovačky na svých sítích či zásobách.
Vše z dálky pozoruje sousedka moucha, která se svým vzhledem a uhrančivýma červenýma očkama naprosto vyniká ze žlutého podkladu.
Zato blanokřídlá vosa se svým výstražným zbarvením, neboli tzv. aposématismem, se na květině z některých úhlů skoro ztrácí.
Na vedlejším stonku mezitím i v půlce září pilně pracuje příbuzná vosy, taktéž ze skupiny blanokřídlého hmyzu, včela medonosná.
Jak už bylo zmíněno v úvodu, dokonce v této pokročilé roční době má život tendenci bujet, tudíž následující snímky kopulace pilatky řepkové nebyly žádnou výjimkou.
Tak co, zahřála vás ta žlutá záplava?
Nádherné. 🙂