Lidé neotravují s potenciálně nebezpečnými chemikáliemi pouze planetu, otravujeme také sami sebe. Tak proč o tom nikdo nemluví? Ptá se Julian Cribb.
Něco hrozivějšího než změny klimatu pronásledují budoucnost lidstva – a je nejvyšší čas, abychom tomu věnovali pozornost. Jen málo lidí má nějakou představu o univerzální chemické potopě, jíž jsme denně vystaveni, a o rostoucím nebezpečí, kterému my i všichni naši potomci čelíme. Lidstvo v nynější době produkuje více než 144.000 různých chemických látek. Asi o třetině z nich je známo nebo se předpokládá, že způsobují rakovinu, mutace a vrozené vady nebo jsou toxické jiným způsobem. Celosvětová výroba průmyslových chemikálií je okolo 30 milionů tun ročně. Program OSN pro životní prostředí
se domnívá, že by se toto množství mohlo do poloviny století až ztrojnásobit. Jenže průmyslové chemikálie jsou pouhou špičkou ledovce. Každý rok lidstvo uvolní 130 milionů tun dusíku a fosforu (především z výroby potravin či nevhodného nakládání s odpady), 400 milionů tun nebezpečných odpadů, 13 miliard tun fosilních paliv, 30 miliard tun minerálních odpadů, 35 miliard tun uhlíku a 75 miliard tun ornice. Tohle je doposud náš největší dopad na planetu a život na ní, včetně nás samých. Přesto se zdá, že většina občanů a vlád
o skutečném měřítku našeho vlivu nemá tušení. Vědecké důkazy ukazují, že se nyní tyto látky vytrvale pohybují kolem Země ve vodě, vzduchu, půdě, zvířatech, rybách, potravinách, trzích, v lidech a také v samotných genech. Vědci našli chemikálie vytvořené člověkem
od výšin stratosféry až k hlubinám oceánů, z vrcholu Mount Everestu (kde je čerstvý sníh podle australských norem příliš znečištěný, než aby se dal pít) ke vzdáleným tichomořským atolům, z Arktidy k Antarktidě. Jedovaté chemikálie nyní vědci běžně nacházejí v ptácích, rybách, savcích a dalších životních formách, které nikdy nebyly v kontaktu s člověkem. Chemikálie se vystkyují v našem potravním řetězci. Testy ukazují, že současný člověk je chodícím kontaminovaným skladištěm. Američtí Centers for Disease Control’s regular survey nalezli v krvi 90 až 100% Američanů nebezpečné chemické látky z průmyslu. Environmental Working Group, nevládní organizace v USA, v nezávislých testech hlásila nález 414 průmyslových toxinů ve 186 lidech od novorozenců až po prarodiče. EWG dále našel 212 nebezpečných chemických látek, včetně dioxinů, zpomalovačů hoření a známých karcinogenů v krvi novorozenců, kteří byli kontaminováni již v děloze. Testy z Číny, Ameriky
i Evropy odhalily pesticidy v mateřském mléku kojících matek – a většina milujících rodičů nyní noří své děti do petrochemie známé i neznámé toxicity – do hraček, oblečení, výbavy bytu, lahví, nádobí, jídla, domu samotného, auta, vůní a čistících prostředků.
Australští výzkumníci zjistili, že se jedy vyplavují dokonce z mrtvých a pohřbených lidí zpět do podzemní vody. Podzemní voda je dnes z tohoto důvodu a z důvodu průmyslových emisí pod mnoha světovými velkoměsty tak znečištěna, že není pitná. Komplex směsí chemických látek nás dostihuje ve vzduchu, jenž dýcháme, v potravinách a ve vodě, které konzumujeme
a ve věcech, jichž se denně dotýkáme. Předáváme jejich účinky v genech na naše děti
i vnoučata, což zajišťuje, že povedou méně zdravé životy. To vše se stalo jen během několika desetiletí, a to zejména během posledních 25 let. Žádná z předešlých generací lidí nebyla tolik vystavena umělým toxinům nebo natolik znečištěna. UNEP odhaduje, že ročně zemře kolem 5 milionů lidí a 86 milionů je zmrzačeno chemickými látkami přímo, což je jedna
z předních světových příčin smrti – nejsou zde však zahrnuty miliony případů, kdy se chemikálie podílejí na běžných nemocích jako rakovina, srdeční onemocnění, obezita, autismus, deprese a jiné život ohrožující psychické poruchy. Tyto chemikálie – úmyslně
i neúmyslně – reagují vzájemně s desetitisíci jiných látek v našem prostředí a vytváří miliardy potenciálně nebezpečných směsí. Vynikající profesor z harvardské lékařské fakulty, Phillipe Grandjean, v nedávném článku zveřejněném v časopise The Lancet vyzval všechny země, aby změnily své postupy při posuzování chemických rizik s cílem chránit děti před běžnými toxiny, které mohou být příčinou celosvětové „tiché epidemie“ vývojových poruch mozku. Každoročně je na celosvětový trh uvolňováno až 1000 nových chemikálií, většinou bez řádného testování, zahrnujícího vliv na životní prostředí, zdraví a bezpečnost. Nařízení zatím zakazuje pouze 18 ze 143.000 známých průmyslových chemikálií v několika zemích.
Při takové rychlosti pokroku nám bude trvat dalších 50.000 let posoudit a zakázat veškeré látky, jež mohou být škodlivé, zem po zemi.
Krom toho se celosvětový chemický průmysl rychle pohybuje z rozvinutého světa (kde jde
o záležitost obecně vcelku dobře regulovanou) do zemí rozvojových, především v Asii, kde jsou tyto věci do značné míry mimo dosah zákona. Toxické emise se již vracejí k obyvatelům dobře regulovaných zemí ve větru, vodě, potravinách, skrz divočinu, spotřební zboží a lidi –
a je zde pouze malá snaha to zastavit.
Lékaři hlásí vznik nových chorob jako ADHD a některé nádory u malých dětí, stejně jako nevysvětlitelné zvýšení neobvyklých onemocnění, např. Alzheimerova a Parkinsonova choroba, deprese, autismus a další psychické poruchy, obezita, diabetes, rakovina, na jejichž novodobý vzestup je odkazováno v tisících lékařských výzkumných pracích v souvislosti
s rozmanitým ohrožením chemikáliemi.
Problémem, který je třeba zvážit, je to, že většině (ne-li veškerým) z těchto podmínek je možné předejít. Nikdo nemusí trpět nebo zemřít z důvodu vystavení se chemikáliím.
Svět si byl vědom chemického znečištění už před půl stoletím, kdy Rachel Carsonová napsala knihu Tiché jaro. Svět to ale považoval za lokální problém, omezen na určité polohy, chemikálie či konečné použití. To již není pravda: chemotoxicita je nyní světová a představuje těžký úkol na úrovni druhu. Australští vědci z Global Contamination Initiative v plném proudu usilují o zhodnocení celkového rozsahu našeho rizika.
Chemické látky a minerály jsou velice cenné a užitečné. Konají dobro, zachraňují životy
a šetří peníze. Nikdo neříká, že by měly být všechny zakázány. Avšak je nutné něco udělat
s jejich aktuálním nekontrolovaným, neregulovaným, nepřiměřeným hromadným vypouštěním bez dohledu a s nasycením planety.
Pokud vlády nemohou zastavit jedovatou povodeň, musí tento úkol spadat pod miliony jednotlivých obyvatel, jednajících ve vlastním nejlepším zájmu a v zájmu svých potomků.
V globalizovaném světě jsme pouze my, lidé, dostatečně mocní – jakožto spotřebitelé – k tomu poslat na trh signály, aby průmysl zastavil jedovaté emise – a to odměnou za produkci čistých, bezpečných a zdravých produktů nebo služeb.
Poprvé v lidské historii existují díky internetu a sociálním médiím prostředky ke sdílení obecného chápání hromadné hrozby a také prostředky k tomu, co může každý udělat, aby tuto hrozbu zmírnil. Toto bude vyjádřením lidské síly a celosvětové demokracie jako nikdy předtím.
A konečně, jak vysvětluji ve své knize Poisoned Planet, potřebujeme nové lidské právo: právo nebýt otráven. Bez takového práva a jeho všeobecného dodržování pravděpodobně nebude zase nikdy v naší historii den, kdy bychom otráveni nebyli.
Zdroj:
CRIBB, Julian. Lifting the toxic curse. In: [online]. [cit. 2014-09-09]. Dostupné z: http://sciencealert.com.au/opinions/20140306-25606-2.html