Ačkoli mnoho druhů se dorozumívá akusticky, drtivá většina zvířat používá k výměně informací geneticky vrozený repertoár zvuků. Avšak některé druhy, včetně lidí, jsou schopné napodobovat zvuky a přidat je do svého vlastního repertoáru. Jde o proces známý jako vokální učení. Má se za to, že získání této schopnosti může být prvním krokem v evoluci lidského jazyka.
I když je tato vlastnost extrémně vzácná, není výsadou pouze člověka. Byla nalezena u šesti skupin zvířat, z čehož byly tři skupiny ptáků a tři skupiny savců. Nyní díky novému výzkumu víme, že kosatky jsou schopné mezidruhového vokálního učení. Když byly v zajetí socializovány s delfíny skákavými, zjistili vědci, že kosatky přešly ze své typické vokalizace ke zvukům, které byly více podobné těm delfíním. Podle výzkumníků to naznačuje, že kytovci (delfíni, velryby, sviňuchy) mohou tuto vlastnost použít pro usnadnění sociální interakce. Práce byla publikována v The Journal of the Acoustical Society of America.
Kosatky vydávají tři hlavní typy vokalizace: kliky, pulzující volání a pískot, přičemž pulzující volání je hlavní typ komunikace a liší se u různých společenských skupin kosatek na základě trvání a stoupání zvuku. Kosatky žijící spolu mají tendenci vydávat podobná volání, která jsou typická pro danou skupinu. Můžeme to nazývat dialekt, ale zatím pro tento jev nebyl proveden experimentální výzkum. Vzhledem k tomu, že delfíni vydávají podobné zvuky jako kosatky a v zajetí občas bývají drženi společně, chopili se vědci této jedinečné příležitosti a začali zkoumat, zdali by se kosatky mohly naučit vokalizaci od svých sociálních partnerů odlišného druhu.
Pro účely studie analyzovali výzkumníci nahrávky vokalizací deseti kosatek, tři z nich žily s delfíny skákavými několik let, zatímco ostatní pobývaly s jedinci svého druhu. Poté tyto nahrávky srovnávali se záznamy delfíních zvukových projevů.
Zjistili, že 95% z 1551 zvuků sedmi kosatek, které po celou dobu žily s příslušníky svého druhu, bylo typické pulzující volání, které v repertoáru těchto kytovců dominuje. Kdežto kosatky, které žily s delfíny, vydávaly mnohem více kliků a pískotů, stejně jako jejich sociální partneři odlišného druhu. Neobvyklým objevem navíc bylo zjištění, že jedna z kosatek se dokonce naučila vytvořit umělou cvrlikající sekvenci, kterou naučil člověk delfíny předtím, než byli s kosatkou seznámeni.
Podle vědců tato ukázka intraspecifické vokalizace naznačuje, že kosatky ovládají značnou vokální plasticitu a jsou vysoce motivované k odpovídající vokalizaci se svými sociálními partnery. Tohle je důležité, poněvadž osud kosatek ve skupinách narušenými změnami, jako jsou například ropné skvrny, částečně závisí na jejich schopnosti socializace s novými populacemi, a tedy uměním vokální plasticity.