Byla jsem v místním obchodě s rybami kupovat večeři, když jiný zákazník přede mnou zvedl dva živé humry, které právě kupoval. Potřeboval nějakou radu, co s nimi dělat. „Chci si dnes jednoho uvařit,“ řekl. „Ale jak dlouho si můžu nechat toho druhého, než ho taky uvařím? Vydrží dva dny?“
Ubozí humři, drženi vysoko ve vzduchu, mávali v šílenství klepety a končetinami. Věděli, co je čeká? Otřesné. Náhle jsem si vzpomněla na buddhistické mnichy, kteří v červenci zachránili stovky humrů – koupili je, opatrně jim odstranili pouta svazující jejich klepeta a pustili je na svobodu. Nejspíš věděli, že humři stejně jako lidé mají dlouhé dětství, neohrabané dospívání a že cítí bolest. To mi trochu zvedlo náladu – ne všichni lidé jsou chamtiví bastardi bez srdce. Pro mě to ovšem znamenalo, že už si humry nedám. A možná bych vlastně mohla z jídelníčku vyřadit i ryby a být opravdový vegetarián. Nebo dokonce vegan, jelikož jakmile se jednou vydáte tímto směrem, není už cesty zpět.
A je to těžké, protože jsem byla vychována k jedení masa. Výtečné dušené maso, pečené večeře, slanina k snídani, k tomu korýši. Má matka tohle všechno vařila, a to i v rozporu s židovskými stravovacími zvyky a její vlastní zuřivě košér matkou. Avšak to byly více nevinné a neznalé časy, kdy jsme neměli tušení, jak trpí mléčné krávy a jedli jsme obrovské kusy všeho. Když nebyl žádný Twitter, Facebook ani nekonečné kampaně proti pojídání, vaření a mučení psů, prasat a víceméně čehokoli, co se hýbalo, jsme my žili v představách, že se zvířata volně procházejí po polích a velkých kotcích, nechybí jim jejich děti, na jatkách nepřemýšlí nad porážkou a vlastně celkem nic moc necítí. A taky jsme nevěděli, že byla planeta téměř zničena.
„Tohle je činnost střední třídy,“ říká Fielding. „A pamatujte, žijete v Islingtonu, lidé se vám budou posmívat.“ Koho to zajímá? Neprohlašuji, že jsem svatá. Mám své poklesky. Jím u Olivie její nebesky pečené kuře a sama sobě nalhávám, že jsem prostě jen zdvořilá. Má dcera vynakládá větší úsilí než já a často se obrací k tofu. Možná že příští generace to bude dělat lépe než my a zachrání tím svět. Pokud ještě stále mají čas.