Pro většinu lidí je fráze „cítím tvou bolest“ jen výrazem soucitu. Jak ale naznačuje nová studie na hlodavcích, jedná se o skutečný biologický jev. Zdravé myši žijící ve stejné místnosti jako myši, které zažívají bolest, jsou samy na bolest citlivější až o 68%, a to bez ohledu na úroveň jejich stresu. Tato skutečnost vychází z nové studie, podle níž myši mohly cítit, že jejich druhové trpí. Objev ukazuje, že současné metody pro studium bolesti u hlodavců musejí být opraveny a zároveň poukazuje na nový mechanismus pro přenos bolesti mezi lidmi, jak tvrdí autoři.
Andrey Ryabinin, behaviorální neurovědec z Oregon Health & Science University v Portlandu, a jeho kolegové narazili na fenomén do značné míry náhodou. Původně studovali na myších účinky při odebrání alkoholu, přičemž hledali nové způsoby, jak pomoci lidem od jejich závislosti na alkoholu. Jedněmi z nejčastějších, avšak nejnáročnějších příznaků při abstinenci jsou intenzivní, generalizované bolesti po celém těle a těžko definovatelné podmínky, které lidi vedou často zpět k pití. Zotavit se z těchto bolestivých abstinenčních symptomů je pro myši obtížné, což vedlo některé výzkumníky k otázce, zda jsou hlodavci vhodným modelem pro studium závislosti na alkoholu.
Ryabinin a jeho tým používali standardní postup: myši mají dovoleno volně pít roztok ethanolu nebo vody, ale poté se láhev odstraní a myši se dostávají do abstinenčních příznaků. Kontrolní skupina, umístěná v té samé místnosti, pije pouze vodu. Použitím různorodých měření intenzity bolesti – včetně ježdění po jejich předních tlapkách tenkým vlasem a namáčením ocasu do horké vody – se pokusili vědci odhadnout, jak mohou abstinenční symptomy ovlivňovat závislé hlodavce.
Prvotní výsledky přinesly zklamání, kdy nevyšel najevo žádný významný rozdíl mezi těmito dvěma skupinami myší. Ještě předtím, než vědci chtěli pokus ukončit, se rozhodli umístit klece s kontrolní skupinou myší do vedlejší místnosti. Tentokrát kontroly střízlivých jedinců ukázaly mnohem menší citlivost na bolest, než bylo vidět při kontrolách v předchozím experimentu, což naznačuje, že tato druhá skupina myší předtím nějak získala zvýšenou citlivost na bolest od svých „spolubydlících“.
Pro otestování této myšlenky zopakoval Ryabinin se svými kolegy experiment s použitím dvou dalších forem bolestivých stimulů – vpíchnutí imunní molekuly, která způsobuje zánět, do jedné z tlapek hlodavců, plus jim způsobil abstinenční příznaky po morfinu. Kontrolní skupina myší v téže místnosti vykazovala až o 68% vyšší citlivost k bolesti než jedinci v druhé místnosti. Aby byla vyloučena možnost, že šlo pouze o měření úzkosti zvířat a nikoliv citlivosti a bolesti, provedl tým na myších také klasický stresový test, při němž je myším povoleno prozkoumávat zvednutou, vystavenou plošinu předtím, než je jim změřena hladina stresových hormonů v krvi. Jejich závěr: stres nehraje významnou roli při přenosu bolesti ze zvířete na zvíře, jelikož myši přebývající v té samé místnosti jako jejich trpící kolegové, prozkoumávaly plošinu stejně snadno, jako myši umístěné v odlišné místnosti, a krevní testy nevykázaly žádný významný rozdíl v hladině stresových hormonů. Jak Ryabinin podotýká: „Bylo to překvapující a upřímně řečeno, domnívali jsme se, že se jedná o přenos stresu nebo vzrušení, které způsobilo tento efekt.“
Předešlé studie naznačují, že myši dokáží cítit bolest jiného jedince jednoduše tím, že se na sebe podívají, jenže hlodavci umístění ve stejné místnosti u sebe nebyli dost blízko, aby měli dostatečný výhled. Ryabinin tedy uvažoval, zda jsou to pachy, které stojí za schopností přenosu bolesti. Tým odstranil podestýlku myší zažívajících bolest a dal ji do klece kontrolních myší v jiné místnosti. Tyto izolované myši brzy začaly vykazovat známky zvýšené citlivosti na bolest, což naznačuje, že poslem zřejmě byly pachy.
To je úplně poprvé, kdy vědci ukázali, že bolest v jedné kolonii myší může ovlivnit zcela oddělenou kolonii, která je mimo dohled, říká Loren Martin, behaviorální neurovědec z University of Toronto v Kanadě. Považuje ovšem za překvapující, že byl tak velký účinek při dřívějších experimentech přehlížen, a že tato zjištění jsou „dosti zevrubná“ a „měla by být brána vážně“ vzhledem k tomu, že při mnohých experimentech studujících bolest jsou umístěny myši z testované i kontrolní skupiny v té samé místnosti nebo kleci.
Je ještě příliš brzy na to vyložit tato zjištění lidem, ale existuje stále více důkazů, že lidé také sdílejí svou bolest. Například u manželů, kdy jeden z páru zažívá chronickou bolest, často vykazuje druhý zvýšenou citlivost na bolest. Ačkoli by výsledky mohly být potenciálně vysvětleny zvýšenou hladinou stresu ošetřovatelů, kteří se o zvířata starali, našli jsme jiné stanovisko, jak tento jev vysvětlit, říká Ryabinin.
Zdroj obrázku: WikimediaCommons
Zdroj článku: ScienceMag.org