Naše veganské stravování nás málem zabilo – ne, vážně

Ok, vegani. Vím, co si myslíte. Existuje celá kopa takových článků s podobným nadpisem, které léta kolují světem internetu a po jejichž přečtení si uvědomíte, že osoba – ačkoli šlo technicky o vegana – měla vážnou poruchu příjmu potravy jako anorexii či dokonce méně známou ortorexii, nebo byla na přísném detoxu spočívajícím v popíjení šťávy ze salátu, nebo šlo o nebezpečné rodiče, krmící své potomky jednou mrkví denně či něco takového.

Každopádně tohle není jeden z těch příběhů. Mě a mého snoubence skutečně pravidelná veganská strava téměř zabila. Pokud uvažujete o veganství, budete si tohle chtít přečíst – a vegané, vy nás, prosím, vyslechněte.

Nejlepší úmysly

Věřím, že lidé jsou vegany pro opravdu dobré důvody. Stručně řečeno, naučili se, že jsme každý den stavěni před volbu, zda někomu zaplatíme za to, aby vychoval a záměrně zabil bezbranné zvíře pro naše potěšení – nebo naopak aby se toto nestalo. Koneckonců, tato zvířata si cení svých životů stejně jako naši domácí mazlíčci, kteří jsou hodni naší lásky.
Poté se dozvědí, že mléčný i vaječný průmysl je stejné zvěrstvo jako zabití zvířete pro maso, poněvadž při produkci vajec a mléka jsou novorození samečci odpad a jsou obvykle zabiti – zatímco jejich sestry a matky žijí pouze zlomek možného života, během něhož jsou nuceny k vysoké produkci předtím, než budou také zabity. Vegan zjistí, že tohle všechno je součást typického procesu i v případě, že jde o „humánní“, malé, lokální, organické farmy nebo hospodářství s volným chovem či chovem bez klecí.
Z různých vědeckých a akademických publikací se naučí, že veganská strava představuje snad to nejvýznamnější úsilí pro životní prostředí, které může člověk udělat a snížit svou spotřebu vody a emisí asi o polovinu v porovnání s klasickou západní produkcí. To je jeden z hlavních proudů informací. Zejména poté, co vyšel dokumentární film Cowspiracy.
Ou – a tohle není nic zanedbatelného – vegané se učí, že rostlinná strava by dokázala uživit mnohem více lidských bytostí. Klasický průmysl s produkcí živočišných výrobků totiž potřebuje velké množství zvířat chovaných na obrovských, neudržitelných dávkách rostlinného proteinu.
„Přechod na rostlinnou stravu těch, kteří si mohou dovolit maso, by vedl k úspěchu při snaze nakrmit rostoucí světovou populaci za současného menšího využití zdrojů naší planety,“ (viz. článek z Chemical and Engineering News).
Takže jak bychom mohli dál jen sedět a stále se rozhodovat pro tuto lidmi vytvořenou noční můru zvanou živočišná výroba, když jsme mohli udělat velmi jednoduchý krok, provést změnu životního stylu a způsobit tak méně škod?
Doufáme, že s tímto pozadím už chápete, proč jsme se rozhodli býti vegany. Naše srdce byla na správných místech. Kompletně vegan jsem byla asi 3 roky, čímž jsem navázala na různé stupně vegetariánství, které mě do té doby doprovázely životem. Můj snoubenec přešel na veganství pár měsíců poté, co jsme se dali dohromady.

image

Co jsme jedli

Na rozdíl od typických negativních příběhů veganů, kteří dodržovali velice striktní způsoby stravování, jsme my jedli v podstatě vše, co existovalo a nemělo v sobě živočišnou složku. Craig – snoubenec – je úžasný kuchař a já sama taky nevařím zle. Vzhledem k tomu, že na Zemi existuje více než 20.000 jedlých rostlin a asi tuna způsobů, jak si dopřát čerstvé, mražené nebo upravené ovoce, zeleninu, bylinky, koření, houby, fazole, čočku, ořechy či semínka, nebylo to těžké. Dělali jsme si bohaté sýry, uzeniny, zmrzliny, omáčky a další jídla, aniž bychom potřebovali živočišné produkty. Rozhodně to nebylo tak, že bychom uvázli na opuštěném ostrově bez hojné zásoby potravin. A když jsme zrovna byli líní, nabízela se nám v obchodech jak ve městě, tak i po přestěhování na vesnici celá řada výborných polotovarů ve formě veganských sýrů a masa.
Tváře se nám nadouvaly chutnými, nutričně bohatými jídly v podstatě každý den s několika výjimkami – čili kromě času, kdy jsem na služební cestě uvízla s všežravci v klasické restauraci, kde soucitně koukali na můj zvadlý salát a pečenou bramboru… Ale obecně kamkoli jsme šli, jsme dostali uspokojivou veganskou stravu, dokonce v řetězcích, jako je Subway, Taco Bell nebo Chipotle. Pokaždé jsem taky používala aplikaci, která mi pomohla zjistit, zdali jsem přijala potřebné množství bílkovin, kterých jsem měla víc než dost už jen z jednoho obědu! Snažila jsem se každý den – a to už i za dob, kdy jsem byla všežravec – brát pilulku multivitamínu, akorát teď beru veganskou verzi (a přiznávám se, že ne zrovna každý den si na suplement vzpomenu). Multivitamín navíc obsahuje – stejně jako můj starý doplněk – i vitamín B12. Jód je v jodizované soli, kyselina listová už bývá přidána v mnoha produktech, vitamín D se dává do kravského mléka… Takže nám nepřišlo zvláštní vzít si suplement s izolovanými nutrienty místo pojídání masa a tekutin ze zvířat.

DSC_1116

Co tedy bylo špatně?

Získávali jsme všechny potřebné živiny jako ostatní a byli jsme absolutně zdraví. Nechřadla jsem, nepadaly mi vlasy atd. Když jsem darovala krev, sestřička mluvila o mé vysoké hladině železa. Při obvyklých každoročních prohlídkách u doktora se můj lékař nikdy nezmínil, že by bylo cokoli v nepořádku. A to i přes práci v kanceláři, kde byly nachlazení a chřipky v jednom kole. Po přechodu na veganství ani jeden z nás chřipku nedostal, dokonce jsme ani neposmrkávali.
Ano, někdy to bylo složité ze společenského hlediska, jako třeba když se mě můj strýc zeptal, proč se vegané nestarají více o lidi. Má odpověď tehdy byla, že my taky nezabíjíme a nejíme lidi. (Mohla jsem reagovat dalšími námitkami nebo nadhodit nějaký antiveganský bullsh*t, aby to bylo zábavnější). To mu zavřelo ústa… A tehdy, když mi číšník omylem nalil do vloček kravské mléko, jsem namísto výbuchu hněvu zdvořile požádala o jinou misku. Ten boj je… skutečný?
Měla bych dodat, že Craig je molekulární biolog a já mám MBA v oboru péče o životní prostředí, takže to umíme lépe než zraňovat sami sebe, abychom ochránili někoho jiného – nebo to jsme si alespoň mysleli.
Konec konců, navzdory mnoha neoficiálním tvrzením a tendencím prohlašovat opak, uznala největší organizace světa s profesionály na potraviny a výživu (the Academy of Nutrition and Dietetics, dříve zvaná the American Dietetic Association) spolu s dalšími mezinárodními organizacemi veganskou stravu za zdravou a vhodnou pro všechny vývojové stupně člověka, aniž by jediná lékařská nebo dietetická asociace tvrdila opak, že maso a tekutiny zvířat jsou nutné k uzdravení, léčení nebo prevenci nedostatku, nemoci nebo bolestem. A nejen to. Stále více důkazů ukazuje, že živočišná strava přece jen nedělá tělu dobře.

snidanova rajcatka

Takže jak nás veganská strava skoro zabila? No, stalo se to před pár měsíci, právě když nám došlo kešu mléko (jedno z nejlahodnějších rostlinných mlék) a banány. Ráda, ale opravdu ráda jsem každý den odpoledne dělala šejky z arašídového másla, datlí, vanilky, čokolády, různých bobulí apod., se zmraženým banánem jakožto krémovým základem. Přísahám, že to chutná jak jemná točená zmrzlina, akorát ve zdravější verzi. Pro naboostění se do šejku dají přidat i lněná, konopná nebo chia semínka či několik para ořechů, pokud jste na takové věci.
Takže jsme skočili do obchodu pro rostlinné mléko a banány a když jsme po zaparkování přecházeli ulici… počkejte si na to… přiletělo totálně odnikud auto a málem nás srazilo! Bylo to vážně jen o chlup. Mohlo nás zabít. Málem jsme zemřeli!
Kdybychom nebyli vegani, nedošly by nám zásoby kešu mléka, pravděpodobně bychom každé odpoledne nepili šejk, poněvadž bychom nejspíš stále byli v potravním kómatu od pojídání ptačích křídel nebo něčího hrudního koše s dipem z mléčné žlázy nebo co vlastně dnes ksakru všežravci jedí. Mám pravdu?

Kuricka Goricka

Následky

Od toho osudného dne, kdy nás veganská strava málem zabila, jsme vlastně oba… stále vegany. Slyšeli jste správně.
Rozhodli jsme se, že pořád raději nezaplatíme lidem za věci, jako je pálení elektrických blesků do mozků něžných zvířat a podřezávání jejich krků, nezaplatíme za pomletí novorozených kohoutků zaživa při procesu tzv. macerace, za trávení slepic a prasat v plynových komorách, za znásilnění dojnic umělou inseminací kvůli laktaci a následným odstraněním a též zabitím jejich mláďat nebo jejich vnucení do stejného otroctví na základě pohlaví. Nezaplatíme za přeměnu opotřebovaných matek v hamburgr, za vylovování ryb a dalších živočichů z rychle se vyčerpávajících oceánů, aby se stali „mořskými plody“, které nikdo nepotřebuje (nebo krmivem pro špinavé rybí farmy pro více zpracované mořské plody, které nikdo nepotřebuje) nebo za krádež medu, který na rozdíl od včel nepotřebujeme a při které je nutné včely „zklidňovat“ kouřem, jenž pro kolonii znamená nejvyšší životní hrozbu – oheň. To je jako, já nevím, jako kdyby si mimozemšťané chovali lidi pro jejich ušní maz.
Popravdě, na momentální lidskou populaci sedmi miliard lidí existuje na světě SEDMDESÁT miliard hospodářských zvířat. V takové situaci bychom neměli vůbec platit lidem, aby zvířata uměle oplodňovali!
A pokud chceme mluvit o tom, jak nás naše strava téměř zabila, měli bychom se zaměřit spíše na nemoci způsobené všudypřítomným životním stylem, které jsou vyvolány přímo anebo velkou měrou zhoršeny vlivem potravin živočišného původu. To je to, co lidi doopravdy zabíjí.
Ve skutečnosti srdeční onemocnění, která vegany postihují velice zřídka, jsou číslem jedna z chorob, na které dnes lidé umírají!
Takže ano, dokonce i po našem děsivém utrpení stále Craig i já jíme každý den chutná a výživná jídla, přestože jsem kvůli tomu málem zemřeli. Takto oddaní jsme.

DSC_1254

Nakonec jsme se nějak prokousali slupkami rozmanitých, komplikovaných vrstev vřavy a nesouladu poznání a zvedli se z existence senzacechtivých článků, jako je ten, který jste mysleli, že budete číst.
Stejně jako vy jsme byli neustále vystavování těm samým dokola opakovaným mýtům a mylným informacím o tom, odkud pocházejí různé živiny, pohádkám o chovu hospodářských zvířat na maso a tekutiny a také jsme fungovali v sociálním kontextu, který potlačoval přirozenou moudrost a empatii ke zvířatům; zvířatům, z jejichž osobitosti a roztomilosti si jinak ucvrkáváme – nebo které bychom měli alespoň respektovat natolik, abychom je sakra nechali být a jedli a oblékali se do něčeho jiného.
Nedošli jsme tak daleko, abychom se teď vrátili zpět, bezohlední řidiči a otravní lifestyle bloggeři budou zatraceni.

healthadvice

Vaše Arjun

(Pokud vás zajímá veganství, navštivte například stránky veganka.cz, soucitne.cz nebo si vygůglete „jak se stát veganem„.)

Zdroj článku: healthadvice.pw

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.