Přestože hroši patří k velkým savcům a populárním ikonám Afriky se zcela známou oblastí výskytu, vzhledem k jejich vrtkavé povaze a obojživelnému způsobu života toho o jejich druhu není mnoho známo. Ještě větší záhadou je pak evoluční historie hrochů. Aktuální výzkum fosílií nás však v řešení této hádanky opět posunuje o krok dál…
V nejnovější studii bylo odhaleno, že předek příbuzný hrochovi nejspíše připlaval z Asie do Afriky už před 35 miliony let, tedy mnohem dříve, než se zde objevili lvi, nosorožci, zebry nebo žirafy. Analýza fosílií rovněž potvrzuje, že kytovci – skupina, do níž se řadí velryby, delfíni a sviňuchy – jsou ve skutečnosti nejbližší příbuzní hrochů.
„Až doteď byl původ hrocha záhadou,“ říká spoluautor studie Fabrice Lihoreau, paleontolog z francouzské Univerzity v Montpellier.
„Momentálně převažuje tvrzení, že hroši pochází z čeledi Anthracotheriidae, vymřelé skupiny býložravých, obojživelných savců – sudokopytníků.“
Nejstarším známým fosilním důkazem hrošího předka byl dodnes nález datovaný do doby před cca 20 miliony let, zatímco u kytovců existují fosílie staré až 53 milionů let.
Vědci dlouho spojovali hrochy s čeledí Suidae (prasatovití) na základě paleontologických nálezů. Díky rozborům DNA však bylo zjištěno, že jsou příbuznými velryb. Obrovská věková mezera mezi velrybami a hrochy ale vědce mátla.
„Znamená to, že jsme buď zatím nenašli předka hrocha, nebo jsme ho ještě v množství savčích fosilních nálezů nerozeznali,“ tvrdil Lihoreau.
Posléze ovšem byly v Keni nalezeny pozůstatky 28 milionů let starého zvířete, které by mohly poskytnout důležitý kousek do skládačky, jak je zmíněno v časopise Nature Communication.
Toto zvíře pojmenované Epirigenys lokonensis (epiri znamená v jazyce turkana hroch a Lokone je místo nálezu) bylo velké asi jako ovce a vážilo do 100kg, což je zhruba dvacetina toho, co váží dnešní hroch obojživelný, populární subsaharský obr. Je také možné, že epirigenys strávil většinu života ponořený ve vodě.
Ani E. lokonensis není ale přímým předkem hrocha, patří do postranní příbuzenské věteve. Žil však v čase mnohem blíže společnému předku, z nějž se epirigenys i hroch oddělili. A právě tato skutečnost dovoluje odvozovat závěry o starobylém předchůdci.
Dentální analýza navedla tým vědců k závěru, že E. lokonensis i hroch pocházejí z předka ze skupiny Anthracotheriidae, která migrovala z Asie do Afriky zhruba před 35 miliony lety. A protože Afrika už tehdy byla „ostrovem obklopeným vodou“, je velmi pravděpodobné, že zde prapředci doplavali.
To znamená, že předchůdci hrochů byli mezi prvními velkými savci, kteří osídlili africký kontinent. A to dlouho předtím, než se zde objevily velké šelmy, žirafy či skot. Tato zvířata se totiž v Africe dle vědců začala vyskytovat teprve před 18 miliony lety.
Momentálně vše nasvědčuje tomu, že se současný hroch obojživelný vyvinul nezávisle v Africe a jde o tvora endemického k tomuto kontinentu.
Spoluautor studie Fabrice Lihoreau dále říká:“ Vyplnili jsme mezeru v evoluční historii hrocha, což nás přibližuje k bodu divergence od moderní sesterské skupiny kytovců.“
Díky tomuto výzkumu jsme zase o něco blíže k přesné rekonstrukci života těchto velkých, avšak nepříliš probádaných afrických velikánů.