V dnešním článku přináším volný překlad textu Fish Feel Pain od neziskové organizace PETA, která je známá bojem za ochranu a práva zvířat, a to již od roku 1980. Více se o této organizaci můžete dočíst na wikipedii či oficiálních stránkách.
Bioložka Victoria Braithwaite ve své knize Do Fish Feel Pain? říká, že „existuje mnoho důkazů
o tom, že ryby cítí bolest a trpí jako ptáci nebo savci.“
Ryby nemohou křičet, když jsou nabodnuty na háčky nebo se šklebit, jakmile jsou
z jejich úst tyto háčky vytrženy. Ovšem chování ryb poskytuje důkazy o jejich utrpení – pokud jsme ochotni pohledět. Např. když výše zmiňovaná Victoria Braithwaite se svými kolegy vystavila ryby dráždivé chemikálii, zvířata se chovala tak, jak by mohl kdokoli z nás. Ztratila chuť k jídlu, žábry se jim pohybovaly rychleji a místo postižené chemikálií si třely o stěnu nádrže.
Neurobiologové již dlouho připouštějí, že ryby mají nervový systém, pro který je bolest srozumitelná a odpovídá na ni. Ryby (stejně jako vyšší obratlovci) mají neurotransmittery, jako jsou endorfiny, o nichž je známo, že ulehčují utrpení. Jediným důvodem, aby rybí nervový systém produkoval tento lék proti bolesti, je účel bolest zmírnit. Výzkumníci vytvořili mapu více než 20 receptorů bolesti, neboli nociceptorů, nacházejících se v rybích ústech
a na hlavě, včetně míst, kde rybářův ostnatý háček proniká masem. Jak napsala doktorka Stephanie Yue ve svém stanovisku na ryby a bolest: „Bolest je evoluční adaptací, která pomáhá jedincům přežít… a není pravděpodobné, že by vnímání bolesti náhle zmizelo pro jednu konkrétní taxonomickou třídu.“
Přestože ryby nemají stejnou mozkovou strukturu jako lidé, mají neocortex. Doktor Ian Duncer nám připomíná, že „je potřeba sledovat chování a fyziologii, ne jen anatomii.
Pro mozek je možné, aby se vyvinul různými způsoby,“ říká. „To je přesně to, co se děje
u linie ryb. Některé části mozku zodpovídající za bolest jsou vyvinuty v jiných ohledech odlišně.“
Četné studie posledních let prokázaly, že ryby cítí a reagují na bolest. Například když byla pstruhům duhovým injekčně vstříknuta do citlivých rtů kyselina octová nebo včelí jed, přestali pstruzi jíst, kolébali se dopředu a dozadu na dně nádrže a otírali své rty o její stěny. Ryby, jimž byl injekčně podán neškodný fyziologický roztok, nevykazovaly toto abnormální chování.
Pstruzi jsou neofobičtí [pozn. obávají se nových předmětů], což znamená, že se aktivně vyhýbají novým objektům. Avšak ti, kterým byla vpíchnuta k. octová, vykazovali jen malé reakce na nové předměty, v tomto případě zářivé věže z Lega, které byly umístěny do jejich nádrží. To naznačuje, že pozornost ryb byla zaměřena spíše na bolest, jež prožívaly. Naproti tomu pstruzi s injekčně podaným fyziologickým roztokem – stejně tak jako ti, kteří dostali lék proti bolesti po injekci s kyselinou – posléze vykazovali obvyklý stupeň opatrnosti k novému předmětu. Obdobné výsledky byly prokázány u lidských pacientů, kteří trpěli bolestivými léčebnými podmínkami: lékaři už dlouho vědí, že bolest zasahuje do normálních kognitivních schopností pacientů.
Podle studie v časopise Applied Animal Behaviour Science bylo zjištěno, že ryby vystavené bolestivému horku později vykazují známky strachu a ostražitosti, což tedy dokazuje, že ryby bolest jednak cítí a jednak si ji mohou i pamatovat.
Studie vědců z Queen's University Belfast prokázaly, že se tito vodní obratlovci učí vyhýbat bolesti stejně jako jiná zvířata. Rebeca Dunlop, jedna z týmu výzkumníků, řekla: „Tato práce ukazuje, že vyhýbání se bolesti u ryb se nezdá býti nějakou reflexní reakcí, ale spíše reakcí, která je naučená, zapamatovaná a může se měnit v závislost na různých okolnostech. Pokud tedy ryby mohou cítit bolest, nemůže být rybaření i nadále považováno za nenásilný sport.“
Stejně tak vědci z University of Guelph v Kanadě došli k závěru, že ryby pociťují strach, když jsou pronásledovány a že jejich chování je víc než jen jednoduchý reflex. Doktor Duncan, který studii vedl, prozradil, že ryby dokáží být vyděšené a že upřednostňují stav, kdy vystrašené nejsou.
Další studie ukázaly, že ryby oznamují úzkost, když jsou do jejich nádrží ponořeny sítě nebo pokud jsou jinak ohroženy. Výzkumník William Tavolga například zjistil, že ryby vrčí, když dostanou elektrický šok. Krom toho, že zkoumaní jedinci začnou vrčet, jakmile vidí elektrodu, vrčí i v očekávání bolestné zkušenosti, jež má následovat.
V jednom rozhovoru s Australian Broadcasting Corporation’s Counterpoint program vysvětlil doktor Culum z Brown of Macquarie University, že stres, který ryby prožívají, když jsou vytaženy z vody do prostředí, v němž nemohou dýchat, je naprosto stejný, jako když se člověk topí.
Doktorka Lynne Sneddon, která vedla revoluční dvouletou studii, jež prokazuje, že ryby cítí bolest, s vědci z Edinburgh University a Roslin Institute in the U.K., uvedla: „Vskutku jde tak trochu o morální otázku. Je vaše rybaření důležitější než bolest ryb?“
Rybáři o tom nemusejí přemýšlet, ale rybaření není nic víc než krutý, krvavý sport. Když jsou ryby nabodnuty na hák a vytaženy z vody, není to pro ně hra. Jsou vyděšené a v bolesti bojují o svůj život. Michael Stoskopf, profesor Aquatics, Wildlife, and Zoologic Medicine and of Molecular and Environmental Toxicology at North Carolina University, říká: „Byla by neomluvitelná chyba předpokládat, že ryby v těchto situacích nevnímají bolest jen proto,
že jejich odpovědi neodpovídají těm tradičním, které můžeme vidět u savců, kteří jsou vystaveni chronické bolesti.“
Michael Fox, D.V.M., Ph.D. se vyjádřil takto: Přestože ryby nekřičí [slyšitelně pro lidi], když trpí bolestí a muky, jejich chování by mělo být dostatečným důkazem, že trpí, když jsou nabodnuty nebo v síti. Bojují a snaží se uniknout, čímž dokazují, že mají vůli přežít.“
Zdroj:
PETA. Fish Feel Pain. In: [online]. [cit. 2014-09-19]. Dostupné z: http://www.peta.org/issues/animals-used-for-food/factory-farming/fish/fish-feel-pain/
Sneddon, L.U., Braithwaite, V.A., and Gentle, M.J. “Do Fish Have Nociceptors: Evidence for the Evolution of a Vertebrate Sensory System.” Proceedings of the Royal Society, series B. 2003.
Dunayer, Joan, „Fish: Sensitivity Beyond the Captor's Grasp,“ The Animals' Agenda, July/August 1991, pp. 12–18.