Každý majitel pejska zná ten výmluvný pohled svého miláčka, který provedl něco, co dělat neměl. Možná se vykálel na podlahu, možná zrovna rozkousal ten váš oblíbený polštář na pohovce nebo si podal koberec na schodech. Víte, že pes udělal něco špatně a zdá se, že on to ví také. Vzhledem k tomu, že jste lidská bytost, vidíte jeho psí pohled a přiřadíte k němu běžnou lidskou emoci: provinilost.
Tak si to logicky seřaďme: váš pes zůstal sám doma, udělal něco, co neměl, a když ho přivoláte na místo činu, jeho výraz v tváři mluví za vše. Možná k tomu i přidáte: „Ne! Zlý pes! Zlý pes,“ či něco na ten způsob.
Pravdou je, že i přes tento logický výčet pes necítí vinu. Místo toho vyjadřuje mnohem běžnější a méně složitou emoci: strach.
Toto tvrzení je založeno na studii z roku 2009, kterou publikovala doktorka Alexandra Horowitz, již můžete znát skrz její knihu „Uvnitř psa – Co psi vidí, čenichají a vědí„, v níž se právě věnuje interpretaci provinilého pohledu, či skrz dílo z roku 2016 „Being a Dog: Following the Dog Into a World of Smell„.
Podle studie doktorky Horowitz je „záměna ‚provinilého pohledu‘ charakteristická pro interpretaci dobře známého psího chování,“ zvláště pokud jde o koncept toho, jak si lidé vykládají psí emoce pomocí rozsahu vlastních lidských emocí. Jednoduše řečeno: lidé mají tendenci nevhodně přiřazovat psí emoce k lidským emocím a „provinilý pohled“ je toho typickým příkladem.
Pes se krčí, ukazuje bělmo svých očí při pohledu nahoru na vás, možná také klopí uši k hlavě, zívá nebo olizuje vzduch. To vše jsou charakteristické rysy bojícího se psa – a známka lidské záměny za provinilost.
Jelikož postrádáme vědecké studie, které by vysvětlovaly, jaké cítí psi emoce a jaká je jejich paměť, obracíme se místo toho na naše antropomorfní chápání situace.
„Když si pořídíte pejska a žijete s ním, do týdne už máte názor na jeho osobnost, víte, co má rád, nad čím přemýšlí. Je to způsob, jak se snažíme předpovědět, co se v následujících okamžicích stane s organismem, přestože to skutečně nevíme,“ vysvětluje doktorka Horowitz. „Proto si psí chování vysvětlujeme lidským jazykem, který aplikujeme na svého miláčka.“