Ano, čtete správně, nejde o překlep v nadpise. Už v roce 1996 maďarský vědec Péter Estók vystoupil s jedinečnou příhodou o sýkoře koňadře, která ulovila živého, právě hibernujícího netopýra hvízdavého v jeskyni v Maďarsku. Do povědomí širší veřejnosti se však tento úkaz dostal až v roce 2009, kdy byla zveřejněna studie o tomto nově naučeném chování. Když však výzkumníci z Institutu Maxe Plancka pro ornitologii v Seewiesenu v čele s Péterem Estókem nabídli sýkorám náhradní krmení, začaly ho jíst a o hibernující netopýry již nejevily zájem.
O vynalézavosti těchto pěvců svědčí doklady z padesátých let minulého století na Britských ostrovech. Tehdy se sýkory modřinky naučily způsob, jakým lze překonat hliníková víčka
na flaškách s mlékem, které nechávali na prahu dveří mlékaři.
Na začátku 20. století dodávali mlékaři láhve s mlékem bez vršků, což vedlo k tomu, že se sýkory modřinky spolu s červenkami naučily pít smetanu vznikající na povrchu tekutiny.
Po skončení první světové války se však na láhve začaly přidělávat hliníkové fólie, aby se déle uchovala čerstvost mléka. I když se zdálo, že byl snadný přístup výživné potravy ptákům odříznut, naučila se celá britská populace sýkor modřinek víčka proklovat a zajistit si tak přísun krémové substance. Červenky na tuto fintu nepřišly nikdy.
Dalším ohromujícím chováním sýkorovitých je právě vychytralost koňader, kterou pozorovali vědci z Institutu Maxe Plancka pro ornitologii. Během dvou zim a celkem jednadvaceti pozorovacích dnů zaznamenali osmnáct letů těchto ptáků do jeskyně na severovýchodě Maďarska. Pěvci zde vyhledávali potravu ve formě hibernujících netopýrů hvízdavých. Pozorovaná jeskyně měla velký vchod. Pronikalo do ní tedy malé množství světla, které pomáhalo sýkorám najít cestu v přítmí. Netopýry následně našly nejspíše díky zvukům, které tito drobní savci vydávají při vyrušení a probuzení. Vědci prokázali, že ptáci dokáží tyto zvuky slyšet. Dokázali to takovým způsobem, že jim pouštěli záznam hlasu netopýrů. Sýkory reagovaly tím, že se se zájmem pohybovaly k reproduktoru.
„Tyto zvuky mají nejspíše obranný účel a zdá se pravděpodobné, že ptáci je používají
k vypátrání netopýrů,“ říká Björn Siemers, spoluautor projektu.
Sýkory koňadry potřebovaly nanejvýš patnáct minut od vstupu do jeskyně, aby ulovily netopýra. V některých případech jej vynesly ven v zobáku a snědly na větvi poblíž.
Výzkumnící věří, že toto zvláštní chování je velice závislé na dostupnosti potravy v zimě, která umí být na severovýchodu Maďarska značně nevlídná. Když totiž vědci umístili pár metrů od jeskyně náhradní zdroj potravy ve formě slunečnicových semínek a špeku, pouze jediná
z koňader zůstala u lovu netopýrů a ostatní využily alternativní krmivo.
„Flexibilita chování spolu se změněnými podmínkami prostředí, například nedostatkem potravy, může vyvolat ohromující novinky v chování zvířat,“ říká Siemers. Toto inovativní chování není ojedinělý případ, pravděpodobně se dědí z generace na generaci. Bylo pozorováno už také v Polsku a sám Péter Estók na něj narazil mnoho let zpátky.
„Objev by mohl podpořit myšlenku kulturního učení mezi různými populacemi nebo může jít o nezávislý vývoj v různých místech se stejnými ekologickými podmínkami,“ uzavírá téma Siemers.
V současné době lze na internetu dohledat informace o útocích sýkor koňader na vrabce. Pokud vás zajímá víc, můžete se podívat na „šokující video“, jak koňadra loví téměř stejně velkého vrabce. Vícestránkový článek na toto téma také uveřejnil časopis Vesmír ve svém květnovém vydání.
ESTÓK, Péter, Sándor ZSBÖK a Björn SIEMERS. Great tits search for, capture, kill and eat hibernating bats. Biology Letters, 2009.Dostupné z: http://rsbl.royalsocietypublishing.org/content/6/1/59.
Max-Planck-Gesellschaft. „Great Tits Eat Bats In Times Of Need.“ ScienceDaily. ScienceDaily, 27 September 2009. <www.sciencedaily.com/releases/2009/09/090925102003.htm>.