Každý, kdo drží krok s největšími novinkami na poli kognitivního, emocionálního a morálního života nehumánních stvoření, ví, že překvapivé poznatky jsou odkrývány téměř denně, a že mnoho živočichů, kteří nespadají pod primáty, vykazují takové intelektuální a emocionální schopnosti, jež konkurují i těm největším lidoopům. Několik nových, fascinujících výsledků o empatii laboratorních potkanů zní jako poplach, který nás varuje před neustálým opakováním básničky o výjimečnosti a jedinečnosti lidského druhu.
Během posledních několika let jsme se toho dozvěděli o morálním životě zvířat mnoho. Podrobné studie například dokázaly, že myši i slepice projevují empatii. A nyní už víme, že potkani dělají to samé.
Nedávno vydaná studie poskytla první důkaz o chování u hlodavců, které je řízeno empatií. Výsledky této významné studie ukazují, že netrénovaní laboratorní potkani zachraňují své společníky ze zajetí a spouštěčem tohoto chování je právě empatie. Potkani se dokonce nenechají sobecky uplatit čokoládou a raději jdou vysvobodit svého parťáka. „Bylo to velmi přesvědčivé,“ vykládá výzkumnice Peggy Mason. „V podstatě nám tím potkan řekl, že pomoci svému spolubydlícímu z pasti je pro něj na stejné úrovni jako jíst čokoládu. Kdyby chtěl, mohl si udělat obří zásoby čokolády, ale neudělal to. Byli jsme šokovaní.“
Níže můžete zhlédnout video, které zachycuje, jak experiment probíhal. Jeden z potkanů byl uvězněn v trubičce, jež se dala otevřít pouze zvenku. Snímek zachycuje volného potkana s černou tečkou, který se sám naučil dvířka po pěti dnech otevřít. V tu chvíli je překvapen a na vteřinu i se svým kamarádem ztuhnou, čímž potkani překvapení dávají najevo. Poté už oslavují osvobození a projevují nadšení zvýšenou aktivitou. Společně trubičku chvíli zkoumají. Pátý den potkan s černou značkou dvířka otevřel ve 25. minutě pokusu, 12. den svého kamaráda zvládl vysvobodit už v nulté minutě po zahájení experimentu.
Doktorka neurobiologie Inbal Ben-Ami Bartal říká: „Velice zajímavý je fakt, že potkani nebyli vůbec cvičeni k tomu, aby uměli otevřít dvířka pasti, v níž byl uvězněný jedinec. Naučili se to proto, že je k tomu hnalo něco vnitřního. Neukazujeme zvířatům, jak mají s dvířky zacházet. Jejich otevření navíc není zrovna snadné. Ale potkani se snaží tak dlouho, dokud prostě něco nezafunguje.“
Je také důležité si uvědomit, že uvězněný potkan nemusel podstoupit žádnou nesnesitelnou fyzickou bolest, aby přiměl své druhy k pomoci. V dřívějších studiích na myších vědci způsobovali tvorečkům velké fyzické utrpení. Naše studie může být využita jako skvělý model pro budoucí výzkumy na cítících a empatických zvířatech. Z toho, co už víme, by bylo bezpečné předpokládat, že mnoho živočichů projevuje empatii. Aneb jak tvrdí doktor Jean Decety, existují přesvědčivé důkazy o tom, že empatie má evoluční, biochemické a neurologické základy. Dokonce většina pokročilých forem vcítění u člověka vychází z forem základnějších, plus bývají stále napojeny na elemntární mechanismy spojené s afektivní komunikací, sociálními vazbami a rodičovskou péčí.
K dispozici je navíc další podstatný aspekt této studie: mnoho výzkumů ukazuje, že humánní i nehumánní bytosti jsou ve své podstatě soucitné a empatické a také že se soucit šíří velice snadno. To znamená, že jistá připomínka doktorky Peggy Mason je pravdivá: „Když něco činíme bez empatie, jednáme tak proti našemu biologickému dědictví… Kdyby lidé byli ochotni naslouchat tomuto svému dědictví, bylo by nám všem lépe.“
Můžeme jen doufat, že výsledky této studie budou využity k ochraně potkanů i dalších hlodavců před využíváním v příšerných invazivních výzkumech. I když je známo už více než pět let, že myši projevují empatii, nebyla tato skutečnost zahrnuta do federálního zákona Animal Welfare Act Spojených Států. Hlodavci a miliony dalších živočichů, kteří tvoří více než 99% zvířat užívaných v invazivních výzkumech, mohou být stále zabíjeni a může jim být ubližováno „ve jménu vědy“.
Objevy jako tento nám připomínají, abychom měli mysl otevřenou a snažili se vnímat, kdo zvířata jsou a co dokáží. Je zapotřebí opět a znovu vyvrátit jednou provždy pověru o lidské nadřazenosti. Je to neupřímný, povrchní pohled na lidskou bytost, sloužící k ukojení vlastních zájmů.