Jak už jsem zmiňovala v předešlých dílech, poslední zastávka prvního zimního semestru se konala v „domácí“ ZOO Brno. Odsud mám jen pár fotek, páč počasí bylo sychravé a studené a mnoho zvířat se schovávalo v úkrytech.
Výjezd začal zajímavou přednáškou samotného ředitele brněnské zoo, načež jsme byli „rozebráni“ do dvou skupin a vzati na komentovanou prohlídku určitých částí zahrady.
Jednou z prvních zastávek byly prostory s akvárii a terárii, kde na nás koukali krasavci a krasavice jako třeba tahle:
Nejpopulárnější jsou ale pokaždé spíše savci, takže jakmile jsme dorazili ke kočcce pouštní, začali všichni juchat a dokumentovat. Měli by v Brně mít dva jedince, ale viděli jsme jen tuhle číču a naštěstí i strnule pózovala. 

Přednášeno nám bylo i o místních akváriích se slanou vodou a jeden by se nestačil divit, kolik práce s tím je, pokud chcete trochu větší slané akvárko. Vyfocená rybka je jedna z místního páru, který je ale touto dobou už nejspíš přemístěn – tuším – ve Zlíně v o dost větších prostorách.
Po rybičkách a plazech nás čekalo největší překvapení dne: setkání blízkého druhu s tapíry.
Mají zde samce se samičkou, oba ochočení, zvyklí na lidský dotek. Obvzláště sameček byl lísavý jak nějaký pejsek a jakmile se na něj všechny holky s nadšeným pískotem vrhly a začaly ho masírovat a drbat, náramně si to užíval, sedl, zavřel oči, otevřel pusu a vznášel se v sedmém nebi. 


U tapírů jsme ale nemohli zůstat, jelikož přišel jejich oštřovatel s krmením a na to slyší prodejná zvířata mnohem víc.
Následující cesta vedla přes papoušky a novou obyvatelku pandu červenou. Fotky nemám (přes mříže se blbě fotí), ale až někdy budete v brněnské zoo procházet kolem kakadua šedého, pozorně si ho prohlédněte, jelikož je dost možné, že za pár let ho naleznete právě už pouze v zoologických zahradách, kde i tak je dohromady celosvětově drženo jen málo kusů vzhledem k vysoké vzácnosti tohoto honosného ptáka. Bohužel zdejší kakadu nemá příliš veselou hostorii. Někdo se ho snažil propašovat z pralesní domoviny, ale na celnici byl zabaven a ujala se ho právě brněnská zoo. Jelikož ale léta žil papoušek na svobodě a teď je někde v cizím prostředí zavřený v kleci, dost se bojí a asi si nikdy už nezvykne. Před návštěvníky se schovává na nejvyšší větev voliéry. Voliéru není možno čistit, pokud není kakadu schovaný někde uvnitř své budky, jinak by se strachy umlátil o mříže až k smrti. Je mi nesmírně úzko, když pomyslím, že tento pták byl zvyklý na jiné prostředí a hlavně na svobodě a teď je zavřený někde v mírném pásu bez možnosti pořádného letu. 


Cesta se ubírala dále přes zebry, různé zajímavé ptáčky a wc až k sovicím sněžným a zakončena byla opět u ptactva. Víte, jak rozeznáte samečka sovice od samice? Sameček má kropenaté zbarvení na peří, samička je téměř čistě bílá.
Shrnuto podtrženo, místní zaměstnanci se nám hodně věnovali, byli ochotní, milí a přinesli nám spoustu nových informací, takže poslední výjezd se náramně vydařil.
Děkujém!


Článek byl přestěhován z již nefungujícího webu nadherna-priroda.glog.cz. Publikován byl 27. prosince 2013.