U keporkaků, zástupců plejtvákovitých kytovců, byla objevena přímo záhadná změna chování.
Keporkaci nejsou běžně považováni za nějak zvlášť společenský druh. Většinou je naleznete samotné, v párech či výjimečně v menších skupinách, které se ale rychle rozpadají.
Výzkumná posádka objevila nové, podivné sociální chování těchto zvířat na třech samostatných plavbách v letech 2011, 2014 a 2015. Stejný jev pozorovala i hrstka veřejnosti z letadel.
Autor snímku: Ken Findlay
Tyto super skupiny tvořeny až 200 jedinci byly spatřeny během intenzivního krmení na jihozápadním pobřeží Jihoafrické republiky, tedy tisíce kilometrů severně dále, než je jejich typická oblast pro krmení v polárních vodách Antarktidy.
„Je dost neobvyklé vidět keporkaky v tak velkých skupinách,“ říká Gísli Vikingsson, vedoucí výzkumu velryb z Marine and Freshwater Research Institute na Islandu.
Keporkaci tráví většinu léta v polárních oblastech Antarktidy, kde se živí krillem a budují si tukové zásoby. Zimy pak tráví v teplejších vodách tropických a subtropických šířek, kde samice rodí a starají se o svá mláďata.
Co vedlo k tak drastické změně chování velryb? To zatím nevíme jistě. „Nikdy jsem nic takového neviděl,“ říká Ken Findlay, hlavní autor studie z Cape Peninsula University of Technology v Jihoafrické republice.
Velryby možná mění své chování v důsledku změny v dostupnosti kořisti.
Keporkaci byli při krmení v oblasti jihozápadního pobřeží Jihoafrické republiky sledováni už jednou, téměř před sto lety, jenže lov velryb snížil jejich počty asi o 90%. „Je možné, že se toto chování u keporkaků vyskytuje běžně, jen nebylo vidět,“ říká Findlay. „Protože jich je tak málo, nemohli jsme ho prostě pozorovat.“
Je tedy možné, že se jedná o obnovu jejich přirozeného chování s tím, jak se početnost populace dostává zpátky směrem k přirozeným hodnotám.
V posledních letech zaznamenala populace keporkaků nevysvětlitelné oživení. „Zdá se, že za několik posledních desetiletí překonali určitou hranici a populace se začala zvyšovat velmi rychle,“ tvrdí Vikingsson.
Kdo ví, jaké další zajímavé chování budeme s přibývajícími počty těchto úchvatných kytovců sledovat.